Veterinář

Je 22:30 a já jdu venčit psa. Zabouchnu dveře a namířím si to rovnou na cestu. Lampy už zhasly, takže jdu po tmě. Většina sousedů už má zhasnuto. Jen soused naproti má rozsvíceno. Najednou v mém periferním vidění zachytím pohyb v balkonových dveřích jeho podkrovní ložnice. Automaticky se pootočím a zaostřím. Spíš reflex, než zvědavost, ale v tu chvíli moje oči zůstanou upřené a v podstatě mi spadne čelist.

Pan veterinář. . . velice sympatický čtyřicátník . . . stojí nahý a stahuje béžovou, látkovou roletu. . . což v tom skoro dva metry vysokém skle chvilku trvá. A o dvě vteřiny později stahuje ručně i tu druhou. Pár vteřin, ale dost na to, abych si ho prohlédla. Detailně. Má tak 175 čísel na výšku, ale nikdy by mě nenapadlo, že má tak nasvalenou postavu. Koukám se tak na 80 kilo ve svalové hmotě a jasně, můj pohled sjede i do jeho rozkroku. Drobné černé kudrlinky. . . Hmmmmmmmm. Všímá si mě. Znehybní a kousek se schová za onu roletku. Tak, abych viděla pravou půlku těla. Cvak. Cvak. . .Cvak . . . jede mi v hlavě zvuk foťáku. Pěkný objekt na focení. Popojdu za psem, který si hrabe v napůl zetlelém listí. Za pár minut se vracím stejnou cestou zpět. Uvědomím si, že jeho okna jsou v úhlu devadesáti stupňů mých oken. V hlavě mi projede kolikrát takhle mohl vidět on mě, když jsem večer chodila po bytě nahá, nebo jen v županu . . . a v pozadí mozku přemýšlím kdy že jdeme na další očkování a odčervení. . .

A co Vy? Jaké máte sousedy ? :-D