Láska

Láska má mnoho podob a to není žádné klišé, to je prostě fakt.

Co mě na téhle "energii" nejvíc fascinuje jsou právě její jemnohmotné stupně, které se z úplně nenápadných molekul dokážou vyšroubovat na sílu, která až fyzicky "bolí".

A kdybychom si všichni uvědomovali, že je naší podstatou, tak to by bylo na světě krásně. Ale aby to nebylo tak jednoduchý, tak tady máme samozřejmě milión pokušení, která nás od této podstaty odvádí.
Zažila jsem spoustu projevů lásky.
Od té co vám roztočí motýly v břiše na plné obrátky a úplně vypne mozek, až po tu opravdu jemňoučkou.

Láska je obrovská prosba o zdraví a štěstí těch nejbližších.
Láska je touha po doteku a objetí. Chuť rozpustit se v tom druhém a zcela se mu oddat.
Láska je koukání do blba, které vyvolává spoustu vzpomínek i představ budoucnosti.
Láska povznáší i ničí.
Přináší slzy štěstí i bolesti.

Láska je nachystaná svačina v lednici.
O pět piv těžší taška.
Místo oblíbeného filmu liga mistrů a pohled na drbání na koulích.
Stejně tak 10 km po nákupním centru navíc.
800 "zbytečných" přípravků v koupelně.
Nebo večery plné nezáživných monologů.

Ale stejně ta nejsilnější a nejkrásnější dokáže tryskat takovým způsobem, že se tají dech a zcela vás ovládá. Věřte mi, že vím o čem mluvím. Občas mám pocit, že ten malý zázrak umačkám! Mám permanentně zkousnutou čelist a musím se opravdu držet, abych z toho zlatíčka neudělala palačinku. Je to fakt síla! Tahle láska nikdy neomrzí, nikdy vás nezradí a nikdy nevyprchá.

Láska je tanec chuťových pohárků po vložení oblíbeného jídla do úst.
Je to hřejivý pocit drbání mazlíčka za uchem.
Je to oprašování tvrdého srdce z perníku.
Je to tiché rozjímání na místě, které milujeme.
Je to pomoc babičce vstát z křesla.
Je to strach o naše nejbližší.


Láska je ale i kurva. Dokáže vytvářet iluzi beznadějně. Bořit pevně dané hodnoty. Dělat z lidí blázny a někdy i roboty. Dokáže zžírat i ubíjet. Ničit vztahy a rozvracet manželství. Umí být krutá a nemilosrdná.

Ovšem ta nejtěžší je láska k sobě samému. Kdy miluje srdce, ne ego. Kdy se dokážeme přijmout se všemi svými nedokonalostmi a umíme si odpouštět. Pokud to skutečně dokážeme, tak nejenže budeme umět úplně stejně milovat druhé a naše nároky se sníží, ale budeme skutečně milováni. Protože co vyzařuješ, to se vrací.


Můžeme si stokrát nalhávat, že dokážeme žít bez lásky, ale stejně někde hluboko v nás, je touha po jejím hledání i naplnění... Protože láska je v každém z nás a chce se projevit...


PS: Samozřejmě, že je to i potřeba mít ho v sobě až po kořen. Je to stříkanec do oka, kopající mandle i prsty v zadku. Láska má mnoho podob! 😉