Etika nevěry

Pojďme si malinko zafilozofovat. Filozofie má dva základní způsoby, kterými pohlíží na etické problémy. Deontologii a Konsekvencialismus. Podíváme se na nevěru z obou těchto pohledů.

Deontologie říká, že záleží na motivech, které nás vedou k činům. A čin pak není, až tak důležitý ani jeho dopady.

Konsekvencialismus oproti tomu říká, že nezáleží na motivech, ale na tom co způsobí samotné činy.

Takže když budu denně ležet vedle partnerky, ale v hlavě budou moje myšlenky pořád u nevěry, kterou ovšem ve skutečnosti nikdy neudělám bude jen v mých myšlenkách. Jsem tedy věrný? Je to etické?

Nebo když jsem nevěrný, tak jsem prostě nevěrný a je jedno co mě k tomu vedlo? A Z etického hlediska je to prostě špatně a tečka?

Co si o tom myslíte Vy? K jaké straně se přikláníte?