Život s obřízkou či bez?

Už je to nějaký pátek, co jsem se nechal obřezat. Ne kvůli tomu, že bych byl věřící. Ano, byly za tím zdravotní důvody. Konkrétně krátká uzdička, protože jsem měl strach z přetahování, bylo to značně nepříjemné.

Konkrétně, sexuálně žít jsem začal někdy těsně v dospělosti. A tam mě zdravotní důvody doběhly. A tak jsem si "k narozeninám" dal obřízku. Doslova, neboť termín operace byl stanoven těsně před narozeninami a ty jsem proležel v nemocnici. Nastalá léta byla ale tak trochu malé peklo. Než si žalud zvyknul, že je odhalen, bylo to furt samé ošívání a rovnání. Dnes už ale těžím spíš z výhod, až se z nich pomalu stávají nevýhody. Například dlouhá výdrž. Někdy až moc dlouhá. Až tak, že nemůžu vyvrcholit i když jsem s holkou, která se mi sebevíc líbí. Partnerky si tedy nikdy nestěžovaly, ale je otázka, jestli si nechtěly stěžovat nebo si to opravdu užívaly. Současná žena je prý spokojená.

Mě by ale spíš zajímalo... Co na to říkají ženy, které měly možnost porovnat chlapa s obřízkou a s předkožkou? Občas jsem se některé ze sexuálních i stálých partnerek zeptal, otevřel jsem tohle téma i mezi společnicemi, ale partnerky se tomuhle tématu tak trochu vyhýbaly, u společnic jsem se něco dozvěděl, ale tam mi to zároveň přišlo trochu zkreslené profesionální rovinou a na rovinu, přes kondom se tohle asi i blbě poznává. Co jsem se dozvěděl, tak u nás není obřízka úplně obvyklá, nejspíš skoro tabu a proto bych rád tohle téma otevřel.

Nechci vědět, co je lepší, na to odpověď neexistuje, ale spíš jaké pocity z toho má dámská polovina populace, jestli obřízku vyhledává, je jí to jedno nebo jí to přijde odporné a proč.

Zajímá mě to jako chlapa, který v podstatě bez obřízky mohl sexuálně fungovat jen velmi omezeně, fungoval tak jen krátkou dobu a v podstatě si ani pořádně nemohl vyzkoušet "být šarpejem". :)