Z deníku lovce - kachny

Zazvonil budík těsně před rozedněním. Slyšel jsem dopadající kapky na okna. Podíval jsem se z okna ven a sledoval kapky vody jak stékají po okně. Oblékl jsem se, uřízl si solenou kýtu z divočáka a vydal se na cestu.

Zajel jsem k řece, pomalu začínalo být vidět. Na obloze byly tmavé zlostné mraky, které prosvěcovaly paprsky vycházejícího slunce. Nakrmil jsem kachničky a sledoval jak štěbetají a zobou šrot. Sedl jsem si u břehu a pozoroval kačery, jak se promenují a předvádí před svými soky a namlouvají si kačeny.

Mám kačeny rád. kVA kVA :)))

Ranní vítr nesl krajinou tu nádhernou vůni jara. S každým hlubokým nádechem jsem cítil ten nádherný parfém jara. Všude po vodě plavalo spousta opadaných květů z okolních stromů. Při závanu větru, padaly další květy na vodní hladinu. Ty kvítky, dokreslovaly tu nádhernou atmosféru a v kombinaci s tou vůní, jsem se cítil jako v rajské zahradě. Údolím řeky se nesl opar ranní mlhy a pěvci se probouzeli ranním zpěvem do nového dne.

Zavřel jsem oči a nechal se unášet tou krásou a přál si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Příroda je chrám.

Po návratu domů jsem si zatopil v krbu. Natáhl jsem zmrzlé ruce a nechal je tát jako led u toho pronikajícího tepla. Chvíli jsem sledoval plápolající plamínky a nasával vůni praskajícího dřeva. Vyvěsil jsem si kýtu na zauzeni a natáhl se na kožešině a nechal si hřát nohy. Ten polární sob, co jsem ho ulovil v tundře, nádherně drží teplo z krbu. K večeru budu dělat stejk ze zvěřiny s omáčkou na růžovém pepři a popíjet si Božolé, sedět v křesle v loveckém salónku, kouřit Churchwardenku s panem Cavendishem a olejovat lásečky.

"Takhle by to mohlo být každý den, pomyslel jsem si".