Společný život s otrokem

Na úvod chci připomenout, že můj blog je určen dobrovolným Pánům a otrokům, tzn. Lidem kteří v D/s vztahu vidí smysl života a naplňuje je. Ostatní nemohou pochopit.

V erotických povídkách vypadá vztah s otrokem jako jednoduchá záležitost, kdy Pán si užívá a otrok se stará. Opak je však pravdou. Služba otroka je jen třešnička na dortu a odměna Pánovi za jeho úsilí.

Nastěhovat k sobě otroka je pro Pána velké a závazné rozhodnutí, protože časem přirozeně dojde k naprosté fixaci otroka na Pána. Pánovi tím vznikají nové povinnosti, které si ani neuměl představit: starat se o fyzickou i psychickou stránku otroka, vymyslet mu celodenní program, kontrolovat ho, věnovat se mu.


Asi teď zklamu všechny salonní dominanty a otroky fantasty, ale dle mé zkušenosti potřebuje otrok ve vztahu především rutinu, to znamená přesná a jasná pravidla jak se v každém okamžiku chovat- jak Pána budit, kde má své místo, jak hlásit vykonání rozkazu, atd. Osvědčil se mi podrobný seznam pravidel, který se otrok naučí nazpaměť a každý den aspoň 3x přečte nahlas. Pokud to jde dávám otroka spát ve stejnou dobu, krmim a venčim podle rozvrhu, parkuju na misto když dělám určitě činnosti.
Pro Pána je tahle rutina otravná, ale chápe, že pro otroka je to jistota, která dává jeho životu řád.
Já rutinu udržují díky kazdodwnnimu uklízení, cvičení, spánku, časem strávený s Pánem i půjčováním otroka na úklid, službu, posluhu kamarádům.

Druhý podstatný bod je důslednost Pána, otrok neustále zkouší rozvolnit režim, podvádět, ulejvat se. Vlastně to ani nechce, ale je to prostě silnější než on. Pán musí být přísný a důsledný a vracet otroka do jeho přirozeného stavu.

Třetí věc je pohodlí Pána, který musí naučit otroka dělat přesně co chce a jak to chce. Neexistuje žádné tabu, nic není divné, jen to, k čemu Pán otroka vycvičí a co se líbí Pánovi.
Reakce otroka je vždy stejná- nejdříve se bouří pak si zvyká a nakonec nový požadavek jednoduše bere jako fakt.

Každý otrok také touží po permanentním ponížení. Zde ale pozor. Nejlépe funguje hrozba a obava z budoucnosti. Nikdy nesmíte otroka na věci, které ho nejvíce ponižují, navyknout.
Třeba když se otrok boji veřejnosti, uklidte ho na místo, když máte návštěvu a nechte ho se bát. Příště třeba jen otevřete šatnu a nechte kamarády nahlédnout ale otroka ignorujte. Potom ho někdy nechte sloužit v Kukle a jindy ho zase zavřete. Uvidíte, že tím efekt uvyknuti nenastane a otrok bude stále ve stavu permanentním strachu a aponizwni, což je přesně ti, co miluje.

Ještě se zastavím u krmení a venčení otroka. Jsem zastáncem zdravé stravy, mohou být i Pánovy zbytky, nejlépe za odměnu před návštěvou. Nejsem příznivcem granulí a podobných excesy, pouze za trest nebo jako nastroj ponížení.
U venčení záleží na vasich preferencich a možnostech. Já osobně dávám otroka na nočník, který potom vylije do záchodu. Ale kdybych měl dům se zahradou, chodil by ven.

Pán se musí otrokovi věnovat, to znamená mluvit na něj, dovolím mu ležet u nohy Pána, hladit ho, někdy se s ním i pomazlit. Bez býti s Pánem nemůže otrok existovat. Já si na to vyhrazuji dvě hodiny denně a o víkendu 4, kdy trávím čas s otrokem ne jako otrokem, ale jako domácím zvířátkem které má své sociální potřeby a vášnivé miluje svého Pána.

Jak vidíte, jen minimum prostoru jsem věnoval výhodám pro Pána. Ale poměr odpovídá, za každou hodinu práce s otrokem dostane Pán maximálně dvacet minut pohodlí a slasti.