Co s tím?

Už je to nějaký pátek, co jsem byla mladá a krásná. Kecám.

Jako mladá jsem byla tak trošku jako Helga z Německa. Krásný žlutý blond a k tomu střih do květáku, a váha taky byla hezká, ale to mě tak nevadilo spíš, jak to bylo rozděleno na mém těle. Kozy žádný, ramena jako kluk, co chodí pětkrát týdně do posilovny, a nadpičník mi celý vedl až k prsům. Ta doba je pryč, i když tohle jsem všechno zvládla, tak se vám najednou na ksichtu objeví vrásky.

Co vrásky?

Takové brázdy a člověk si musí na to zvyknout.

Už jen pár let a budu mít na konci sát.

Můj život byl a je pestrý stále, a já se dnes chystám do role babičky.

Ano, má krásná dceruška mi za pár měsíců porodí novou životní lásku, a já vím, že se mnou bude točit, a já budu posraná z něj.

Jen teď přemýšlím.

Měla bych se začít chovat jako babička?

Začíst plést čepičky?

Věnovat se zdravé stravě, aby mi ještě chvilku vydržela?

Skončit s občasným mejdanem?

Konec tančení po baráku s tím, že můj otřesný zpěv slyší až na náměstí?

Smazat zde galerie?

Konec šukání?

Já ale nechci.

Pet :-¨)



P.s Já myslím , že i babička budu stále krásná ,krásná, krásná a prosím nevymlouvat mi to.
Nechte mě při té představě:-)