Panička

Dnes jsem dostala krásný vzkaz.
No jo, s chlapem v montérkách by sis nezačala, paničko.

Trochu mě to naštvalo, protože jsem s ním odmítla komunikovat z jiného důvodu než to, že dělá v montérkách.

Brouku,
Dělám na směny a když jdu na ranní, vstávám ve 4 hodiny ráno. V pět už jsem na cestě, abych stačila dojít do práce a dát si svou kávičku.
Pak obléknu montérky, jako ty nasadím ochranné brýle a neprořezavé rukavice a jdu k mašině.
Tam vytáhnu nástroj, který musím upravit, takže vezmu brusku, nýtovací nůž a palici a jdu makat, abych vám udělala krásné krabice.
Dostanu výkres a na mě je to, abych to upravila tak, aby někde něco nebylo špatně.
Když je hotovo, tak musím za hodinu nabouchat 300 ks a to stylem, že vložím papír, bouchnu a vyndám papír na paletu.
Točím se celý den jak kráva a pak to vyloupnu, slepím a udělám ti buď krásný stojan, stůl, lavici a nebo klidně i dinosaura.
Domů přijdu rozbitá jak cigánská hračka a tam musím fungovat taky.

Tak mě prosím nech aspoň si vybrat komu dám a nedám zasukat.

To že má žena ráda hezké oblečení a řada vypadá neznamená, že je namyšlená panička.
Už má máma mi říkala: "Když někam jdeš, jdi jako žena a vem si čisté prádlo." Nikdy nevíš co se stane.