Nechápu to...

Čím jsem starší, tím bych měl být zkušenější. Schválně nepíšu chytřejší, protože jsem už ve věku, kdy IQ klesá, tedy hloupnu. Teoreticky bych měl světu rozumět víc a víc, jenže mám pocit, že mu rozumím čím dál míň a mám víc a víc otázek, které nevím, kdo mi zodpoví.

Jsem z generace Z, též známá jako internetová generace, naše typické rysy oproti předchozím generacím jsou zejména že neflámujeme, nesouložíme a trávíme čas online. A vlastně to sedí, nesnáším chodit domů po půl osmé večer, nejvíce si cením spánku a nemám motivaci někam chodit po nocích, nechápu, proč nejvíc lidí dojde do baru mezi jedenáctou a půlnocí, nechápu, kde do té doby byli. Proč nejsou největší mejdany v šest večer a o půl osmé se nevydáme domů? Vyhovovalo by mi to.
Co se souložení týče, asi nemůžu mluvit za všechny, ale i v porovnání se svými kolegy (obecně nehodnotím místní uživatele) mohu říct, že jaksi není s kým. V kanceláři na stole mám tři knížky: Jak sbalit ženu 2.0, Marxismus a Leninismus a Chytře na průsery. Ani jednu z nich jsem nečetl, je to určitý způsob humoru, většině lidí alespoň jedna z nich vykouzlí úsměv na rtu a o to jde. Jeden kolega si přečetl název knížky o balení a okomentoval to slovy: „Co sbalit, ale kde ji vzít?“ Zamyslel jsem se a má pravdu, na Tinderu mám shodu tak 3x do roka, paradoxně jsem byl úspěšnější v Asii (cca jedna denně) než v Evropě, do baru jsem poprvé zavítal až po svých 25. narozeninách a to už si tam připadám starý, přitom nevím, kolik je ostatním, nedokáži to odhadnout a žádnou konverzaci jsem stejně nedostal přes 10 vět, takže buď sedím na baru nebo se tam nějak dost možná trapně pohupuji. Ono je i překážkou české tykání, to je blbost. Vykat třeba dvacítce je pro mě nepříjemné, ale tykat jí nemůžu, protože společensky je víš ona a ona nabízí tykání, ale dvacítky v praxi tykání nenabízí, jedině když jsou oprsklé. A jsme u začarovaného kruhu, já tykat nemůžu a ona se stydí nabídnout, případně nechce. Zde nastává možná malinko paradox, ve 25 si v baru připadám starý a odsuzuji rodiče, co tam pustí děti před plnoletostí. Tedy internetová seznamka nulový úspěch, bar taky nula. A možná je to dobře, nikdy jsem neměl vztah a mísí se ve mně dva pocity, jeden je rozum, který říká, že holka stojí prachy a chce s partnerem trávit čas. Rád cestuji sám, dělám si plány nezávisle na ostatních, nebude mě štvát vymetat nákupní centra, kina a já nevím, kam všude se s holkami chodí? A pak jsou tu asi nějaké hormony, které mají jen tupý smysl svádět k rozmnožování, ale na dítě si připadám mladý.

Na ulici sice chodí více či méně odhalená každá pátá, jak mi bylo vysvětleno, tak hluboký výstřih, holá záda a půlka zadku ze šortek ven neznamená „hledám vztah“ nebo obecně „hledám“. Přesněji řečeno i na jednom fóru se byly holky schopny dost pohádat na téma kdo se předvádí a kdo ne, podle jedné je zimní bunda a pod ní tričko nad pupek bez ramínek ala podprsenka úplně normální, podle druhé je to už předvádění. Mimochodem v bazénu v zimě úplně běžný jev. Za sebe mohu říct, že materiál bundy bych na holé kůži nechtěl, ale když to někomu vyhovuje… Vybavuje se mi, jak ještě na základce jsme si posílali email s fotkou obří knížky a textem Jak pochopit manželku 1. díl, tenkrát jsme se tomu smáli, teď už to s takovým humorem neberu. Občas si připadám jako Sheldon Cooper z Teorie Velkého třesku, nejsem geniální fyzik, ale mezilidským vztahům nerozumím podobně jako on. Jsem poměrně zcestovalý, Evropu mám procestovanou, byl jsem několikrát i v Americe a Asii a pochopil jsem, že výchova a prostředí dělá opravdu hodně. Poměrně dlouho jsem nedokázal pochopit, jak někdo může ukázat holé záda, vyrýsované bradavky a sukni nezakrývající ani celý zadek a nic za tím nevidět, nehledat a považovat to za každodenní oblečení. Jenže když v zaříznutých šortkách a holým pupíkem chodí dívky ve věku, které za tím logicky nic hledat nemohou a když mi po jednom mém rýpnutí jedna místní uživatelka napsala, že sama nabádá dceru, aby ukazovala nohy a vzala si to tílko, až tehdy jsem pochopil, že prostě když je někdo vychováván nějak, má standardy jinde, viz třeba věčné a oblíbené téma zde na chatu – nahota v domácnosti. Někdo by ve spodním prádle nepřešel z koupelny do ložnice (třeba já), jiný jde nahý z koupelny do kuchyně, kde se pozdraví s tchýní a jde spát do ložnice.

To všechno má za příčinu, že v létě čumím po holkách mnohdy až trapně, ale po zamyšlení mi došlo, že nekoukám na jejich krásu (obličej), ale na tělo. Ano, naprosto tupě na její kozy, nohy a prdel. A přitom jsou země, které jsem navštívil, namátkou Saúdská Arábie, Indie nebo třeba Spojené Arabské Emiráty, tedy muslimské a hinduistické země, kde neuvidíte odhalená kolena ani ramena, v některých případech jen ruce a oči, jindy celý obličej, ale najednou na tu holku nekoukáte jako na „kus masa“, podíváte se jí do obličeje a i když má burku, poznáte její krásu v obličeji. A kolikrát jsou to v obličeji opravdu krásné dívky. A opravdu v tom není horko, třeba v Indii nosí i muži dlouhé rukávy a je to fajn. V podstatě v každém státě, ve kterém jsem kdy byl, se mi něco líbilo a něco ne, u zmíněných států se mi líbila třeba právě ta cudnost, mimo to ten funkční chaos nejen na silnicích, štvala mě třeba špatná domluva, absence hromadné dopravy aj.

Je toho mnohem víc, nechápu třeba chemii, jako základy ze základky i střední mám, ale třeba ve farmacii nechápu, jak někdo může odlaďovat léky, zbavovat je vedlejších účinků. Nechápu, jak si třeba najít přátele. Poměrně hrdě říkám, že žádné nemám. Mám příbuzné, bývalé spolužáky a kolegy, moc nevím, k čemu bych měl kamarády mít a už vůbec ne, jak je získat, proč bych měl udržovat nějaký kontakt s chlapem? Nechápu, že má někdo děti před dvacítkou. Omylem to ještě asi beru, ale úmyslně? Mimochodem potraty jsou v českou (ne)legální? (řečnická otázka, naštěstí to vědět nepotřebuji) Já vím, že z medicínského hlediska je to super, ale já po dvacítce teprve začal žít, doteď s nelibou vzpomínám na školní léta, kdy jsem ráno vstal, šel do školy, došel ze školy a sebral učebnice na druhý den a šel spát. Co to bylo za život? Navíc jsem měl velikost XXL, nulový pohyb, teď mám M a pohoda. Po maturitě jsem nastoupil do práce, kde mám pěknou kancelář, počítač a tři monitory, dokud všechno funguje, nikdo moc neřeší, co celý den dělám, zvládnu pár porad a z práce se o půl třetí seberu a mám volné odpoledne, žádný stres, co bude zítra v testu, klidně můžu hrát počítačové hry, když budu chtít. Mám víc volného času a každý měsíc mi na účtu skončí nějaké peníze, navíc mám dovolenou, možnost darovat krev s placeným volnem a další benefity a nehrozí mi, že budu neklasifikovaný, že neudělám zkoušku nebo že budu muset dopisovat nějaký test. A pak někdo řekne, že raději studuje, že přece nebude pracovat. Ona je práce a práce, obvykle nemá člověk krumpáč v ruce a šéfa za zády.

Tak jsem se trochu vypsal, trochu si postěžoval a jsem za to rád. Asi to nikomu z Vás nic nepřineslo, ukradl jsem několik Vašich drahocenných minut, já nic z toho nezměním, Vy taky ne a vlastně to nevadí, je to jako bych napsal stížnost a pak ji neodeslal. Mimochodem taky vám neustále mozek šrotuje a přemýšlí v podstatě nad kravinami, proč je tamto tak a není to takto a proč on dělá tohle a ona tamto nebo jen já neumím vypnout?