Člověk míní, osud mění

Někdy koncem února jsem odsud chtěla odejít, opět hezky vydrbaná jednou jakože francouzskou letuškou, která posílala fotky internetové pornohvězdy, prostě taková ta zdejší klasika. Opět se ve mně vařila obvyklá polívka zklamání, ponížení, vzteku a bezmoci. No a pak mi napsala holka z Bratislavy a začaly jsme si povídat, vyměnily civilní fotky a dál si povídaly... Už od začátku tam bylo oproti předchozím konverzacím něco jiného. Něco... dobrého, ale nevěděla jsem, jak to pojmenovat. Probíraly jsme kdeco, život, vesmír a vůbec, dá se říct.

Tehdy jsem vůbec netušila, že ona bude mou první, která rozptýlí mé pochyby, jestli ve mně opravdu ta dominance je nebo, jak to ona nazvala později: "Budu jen zvědavá vanilka." Jestli nezklamu ji a i sebe. Protože dokud to nevyzkouším, tak nevím. Taková já jsem, neumím házet ramena, jak bych kdybych... A kdeco dalšího.

Netušila jsem, že nezůstane jen u jedné schůzky, tak dobrý dojem na sebe vzájemně uděláme. Neměla jsem páru, jak pěkné je s někým plánovat budoucnost a kam všude se podíváme. Ano, je to čerstvé. Ale i díky ní a tomu, jaká je, věřím, že jsme na začátku kreslení hodně velké dobrodružné mapy. Nakonec je úplně jedno, kolik stovek kilometrů nás dělí, protože zapracovaly chemie a přitažlivost. Co bylo úžasné a nádherné... Že na obou stranách. A taky mi pomohla odemknout vnitřní komnaty, o kterých jsem neměla ani páru. Skrz ni poznávám líp sebe samu a funguje to i naopak, troufám si říct.

Kdysi jsem se někoho zeptala: "A co když ani nepoznám, že se zamiluju?" Načež přišla odpověď: "Poznáš to. Neboj."

No... A měl/a pravdu.

Takže teď sem chodím hlavně za pokecem s milými lidmi, které jsem si tu oblíbila a hlavně v úplně jiném emotivním a psychickém rozpoložení, než předtím. Zvyk sem chodit je železná košile, ale i tu pomalu svléknu a víc zůstanu nohama... no, v reálu. Ne, neodcházím, stále jsem tu denně, ale často tu jen pozdravím a visím... A stejně mi půlka věcí uteče. Protože se prostě radši věnuju své milované a úžasné, i když nás stále ještě dělí stovky kilometrů. Ale pracujeme na tom, aby se to změnilo a byly jsme si doslova na dosah ruky. Zjišťuji, že dynamický dirty talk je malý zázrak, ale když už je podepřený reálnou zkušeností, je o to lepší.

Tenhle blog není o tom, se vychloubat. Ne, taková nejsem, kdo mě zná, to ví. Je o naději. Že se tu fakt dá někdo úžasný potkat, i když je člověk znechucený a otrávený tím vším ojebáváním nasucho, fejkováním a chlapy na schůzkách místo ženských a jak je to tu celý horší, než dřív. Nějak jsem cítila potřebu vytvořit malou optimistickou protiváhu.