Neděle s amíky

Poplach, teda budík ve 4:30 ráno. Vstávat v neděli takhle brzy do práce by mělo být trestné. Tak co je nového na Amatérech? Na oči sotva vidím, ale fotku kokota ve vzkazu vidím teda zřetelně. No dobré ráno, čůráku. Velebnosti jdu blejt, písmenka rozmazaný, takže nic nečtu a dobu se ještě vzpamatovávám z budíku a pak klasická nestíhačka. Nechápu jak někdo ráno může ztrácet čas malováním ksichtu, vymýšlením účesů nebo snad sexem.

Spolu s pár zombíky se doploužím do své práce. Následuje převlečení, 99 procent osazenstva našeho oddělení si dá kafe, gurmáni k tomu přihodí energeťák a pak jsem tu já s čajem. Nedělní předání služby je jen formalita. Miluji víkendové služby, sestava denní směny je také fajn. Ten ranní klid vyruší jen přistávání vrtulníku. Kolegové z urgentu nebudou mít lehárko. Chudáčci.

Odporoučím se na své stanoviště. Mám ještě pár minut do snídaní tak zapínám Amatéry v dobré náladě. Čeká mě zatím šest vzkazů. Z toho jen jeden očekávaný, na který odpovím vcelku ráda a s úsměvem. Tak na ahojkáře odpovíme ahoj a smazat, nabídku sexu jednoduše ne a smazat. Pak tu máme jeden slušný vzkaz, ale působí dojmem kobercový nálet, odpovím nemám zájem, zadaná. Tečka a smazat. Další nabídka na sex, bez gumičky za příplatek. Ale jasně a chtěl bys třeba chlamydie, herpes nebo budou stačit kvasinky, aby to pořádně svědilo a ty ses třeba poučil? Víc nemám čas dělat osvětu, sbohem. A další tradiční vzkaz typu chceš se sejít? Jasně, ale dej mi pádný důvod, brouku. Toho si ještě vychutnám později. Že má v profilu uvedený Hodonín je jaksi vedlejší.

Snídaně jsou tu, víc nových vzkazů nestíhám. Musím rozhodit snídaně, pomoct chromým , sem tam s každým něco prohodit. Moje smrt. Naštěstí své osazenstvo znám z předešlých dvou denních, tak už vím, co s kým mohu řešit. Jdu si vychutnat svou snídani. Neděle je u nás na oddělení jak ve výkrmu. Hlavně že na nástěnkách nám visí ty plakáty s jógou, cvičením, posilovna, nutriční terapeuti pro zaměstnance zdarma....nasrat. Aneb jak říci líným a vykrmeným zaměstnancům šetrně nežerte a hejbejte se. Milé vedení, toto fakt neklapne.

Sotva si dvakrát kousnu do buchty, osladím kakao a ponořím se do jednoho z inteligentních blogů, tak mě ruší zvonek. Kristova noho, teď jsem na těch pokojích byla. Všichni mají žrát a dát půl hodinu pokoj. Letím na tu signalizaci. V televizi na plný koule šlágr a druhý mladý chlap prosí ať mu dám ty ovladače, které zas starý pardál odmítá vydat. Jo vážně na mě zvonil, abych tady řešila spor o televizní kanál. Má štěstí, že dechovky nemůžu ani slyšet. Moje diplomatické schopnosti dostanou zabrat.

Blog abych četla znova od začátku, pojednává o sexu venku. Jen kroutím hlavou. Sice se mi této kratochvíle taky dostává, ale nepatřím k fandům. Nicméně názor si nechám pro sebe a je čas uspokojit tu plnící se obálku. Opět ahojkáři. Nemám čas, mažu. Ten, koho chci, nepíše. To je klasika. Na jak se máš alergicky odpovídám na hovno. Další nabídka k sexu , nasrat. Tenhle to nabízí furt. Kobercové zprávy mažu v rychlosti. Něco slušně odmítnu. Na pochvalné vzkazy odpovím s díky, ale víc neřeším. Do toho odbíhám na další zvonek. Za chvíli se dozvídám přes vzkazy jaká jsem kráva. Dneska brzy, ještě není ani osm ráno, vole. Dotěrná otázka co mám ráda v sexu? Nemám čas se vypisovat, takže samozřejmě nic, jsem frigidní, sex mě obtěžuje a nazdar. Tak co tu teda děláš když tě to nebaví? Nic, hovno, drahouši. Budu muset asi vydat tiskové prohlášení a pak to jen kopírovat.

Následuje kolotoč koupání, převazů, nějaký ten převoz na rentgen, skoč na sál, skoč támhle, suplování fyzioterapeuta, ale žádný spěch. Mám čas si i povídat s oblíbenými pacienty a zadělávat si na maléry budoucí. Vracím se zas k Amatérům. Blogy si v klidu nedočtu. Další salva zpráv. Většinu jen zobrazím, samozřejmě nevyplněné profily, tak to se namáhat nebudu a odpovím na co se mi zlíbí. Koloušky a zajdy žeru, samozřejmě že k jídlu. Zas nějaké známé firmy, některé nicky píšou furt. To je přesně ta chvíle kdy člověk ocení VIP účet, hned bych to házela do ignoru. Zase jsem namyšlená kráva, čubka a mám jít do prdele. Sorry brouku, tam už jsem dneska taky byla i s glycerinovým čípkem. A byla to fakt jízda. Milovníci kaviáru by si přišli na své. Pak utřu slinu nad pekáčem pánských buchet. Těm občas odpovím, ale většinou jsou to jen sběrači fotek a lovci zářezů. Tenhle ne, ten má náladu i na rozbor textů. Super, mozek v hlavě. Nicméně je tu jeden z mých oblíbených-parťák ve službě, tak už na zbytek seru a jdu se věnovat duchaplným konverzacím a zlobení, jak nám jen naše povinnosti dovolí. Jo, mám štěstí i na skvělé muže. Jen vydržet.


Za dvanáctihodinovou relativně poklidnou službu jsem odpověděla vlastně jen na zlomek vzkazů z toho nekončícího procesu. Dneska jsem ale smutná, jen čtyři fotky a dvě videa nádobíčka do ornitologické sbírky. Neděle byla slabší. Naštěstí v práci těch ptáků je dost, tak brečet nebudu.