Bez signálu

Byla jedna hodina ráno. Její manžel byl nahý, což znamenalo, že se pomiloval. Ne s ní, ale s kamarádkou od vedle. Ploužila se po bytě. Sama nedokázala usnout. Na mobilu jí zapípala zpráva. Obvinil jí, že se mu nevěnuje, že mu nevaří, nežehlí, že s ním vůbec nešuká.

„Ty vůbec nešukáš!“

„Cože?“

Místo vysvětlení jí nechal hnít.

Vzduch rozřízla tichá výčitka.

Dala si ruce do klína a přemýšlela.

„Já bych ráda, ale ty na mě sereš.“

Napsal další zprávu.

Omluvila se mu.

Bude šukat častěji, slíbila.

V jeho nemanželském sexu se dobře orientovala:

Stěžuje si na to, že šukám míň než on, což je samozřejmě hloupost, ale já nemohu připustit, aby si on to, že to je hloupost, vůbec uvědomil.

„No vidíš, jak ti to jde,“ řekl jí druhý den, když mu podržela.

Naštvaná zahání myšlenky.

Její manžel je zase nahý, což znamená, že se pomiloval. Ne s ní, ale s kamarádkou od vedle.

Vzduch rozřízla tichá výčitka.

„Žiješ se ženou, která je stejná. Stejná jako ty má lásko,“ pravila si v duchu, zavřela dveře a odešla za tím, který jí to dneska v noci parádně udělá.

A přitom chybělo tak málo, aby spolu nezůstali.

Bez signálu.