Tak jsem si vyfotila galerku. Přez třísta lidí, kliklo, že se jim galerka líbí mnozí i nějaký komentář. Hodně lidí psalo. Praktický skoro Nikonu jsem neodepsala a hlavně ten od koho bych chtěla palec na horu, ten mi ho nedal ani nic nepsal. Prostě klasika. Tak teď se tím trochu žeru. Na druhou stranu má skoro čtyřletá ,,patonická láska", kterou se vidím sporadicky jednou za rok, by trochu nárok na naštvání měla. Nemá to se mnou zrovna jednoduché, spíš bych řekla, že se jedná o mimořádně odolného jedince. Já toho nakecam, napíši a on tak skoupý má slovo. Aby neurazil,tak neřekne, spíš nenapíše raději nic. V minulosti nějaký sex byl, bohužel když přijel naposledy, tak jsem sním odmítla sex mít,pokud neukáže občánků. Protože on ví, kde pracují, byl tam dokonce, ví kde bydlí, tam byl také a já o něm nevím praktický nic. Snažil se to bagatelizovat, jak si nic nepamatuje a viděli jsme se párkrát. Strávili jsme spolu hodinu občanka nebyla, nerozešli jsme se zrovna ve zlém vzal to jako chlap. Je to macho v pravém slova smyslu. Nakonec jsem mu posla závěry mého pátrání na internetu podle telefonního čísla co se pojí s jednou firmou, jménem, a jméno s mailem a mail se seznamem veřejně dostupných listin. Vysvětlit jsem to ani nechtěla, protože je jedno co dělá, mě jde jen o princip. Nemám potřeby mu lest do života, mám ráda svoje pískoviště, tak proč bych ležela jinam. Nakonec mi věnoval jednu větu ,,Co má psát.. někdy se stavím". Mám ho moc ráda, vždycky si ode mně všechno přečte a nikdy mě zatím neposlal do prdele.