Masky a role

Život je jedna velká hra, přijde mi a všichni za něj odehrajeme mnoho rolí a nasadíme si na obličeje mnoho masek. Třeba masku šťastnou, když jsme smutní, škrabošku suveréna i když uvnitř cítíme nejistotu, pohodáře a přitom v pohodě zdaleka nejsme. Nebo masku bezcitného sarkastického zmrdečka bez ohledu na pohlaví, protože uvnitř nás ve skutečnosti spí empatická citlivka. Za masku vtipálka schovat nervozitu a strach. Všechny tyhle masky jsou přikládány na naše reálné já z nějakého důvodu, který nás v životě potkal.

Moderní svět je neúprosný v tom, že tlačí člověka ukazovat jen ty zářivé, dokonalé masky bez prasklin a vycíděné do prvotřídního lesku. Ale pod nimi klidně mohou být ošklivé věci a spousta bolesti, nevyřešených bubáků minulosti. Jenže občas se stane, že člověku ta maska přiroste k obličeji tak natěsno, že už se jí nejde zbavit jinak než za cenu bolesti a hlavně hrozí, že své opravdové já už neumí odhalit i před sebou samým či samotnou, v klidu a o samotě, kdy hra s vnějším světem aspoň na chvíli skončila.

A role? Nestudovali jsme na ně žádnou umělecky zaměřenou vysokou školu, takže naše výkony nikdy nemají patřit na prkna, která znamenají svět, ale nejsou o nic méně důležité. Bez ohledu na pohlaví mnoho lidí hraje roli vzorných rodičů a spokojených partnerů nebo manželů, i když se vnitřně cítí zajatá a neví, kudy kam, ale musí hrát tuhle roli dál, kvůli dětem a partnerovi, kterého už nemiluje, ale bojí se ho, nenávídí nebo se jí či jemu už lidsky hnusí. Šedým myškám v hrudi tepe srdce kurvičky, ale nemají zatím odvahu ji pustit na svobodu. Ale vědí, že to přijde. Úspěšný manažer stepuje na hraně vyhoření, hraje však svou roli dál, protože je pro něj nemyslitelné jen koutkem mysli zavadit o své dětské sny o dobrodružstvích na moři nebo v džungli. A agresivní suveréni nebo suverénky se v noci děsí toho, kdyby kdokoliv přišel na to, jak nejistí a bojácní vůči sobě i lidem venku ve skutečnosti jsou. Když z role vypadneme, popadne nás děs, obavy a nejistota. Jenže... často je tohle vystoupení z komfortní zóny, sebeotřesením svým majestátem a vidění věcí pod jiným úhlem více než potřeba. Možná jste v té roli uvízli na déle, než jste schopni tolerovat a snést.

Pod závojem internetové komunikace můžeme být kdokoliv a kdykoliv. Můžeme lhát sobě i ostatním o tom kdo jsme, jak se cítíme, o čem sníme, po čem toužíme a čeho bychom chtěli dosáhnout. Můžeme suplovat roli úspěšné superstar a večer usínat sami a v slzách. Můžeme se tvářit jako bible nihilismu a být ve skutečnosti nejšťastnější ve svém životě. Můžeme hrát... ale i být obehráni, vsadit svůj bank a odejít s prázdnýma rukama. Není špatné hrát, ať už s maskou na obličeji, v rámci role nebo i se špatnými kartami u pokerového stolu. Jen je dobré odhadovat střízlivě svoje síly a nepřehrávat nebo neprohrávat až příliš často.