Nelze vyfotit...

Ani natočit. Na to máme pořád techniku z doby kamenné. Může být sebelepší fotka, či video, ale prostě ten okamžik, kdy je to "tady a teď" nedokážou zachytit ani ty nejlepší objektivy.

Mockrát jsem to zkoušel, sdílet radost a podělit se o kulturní zážitek s kamarády kteří zrovna nemohli, ale když se na ty fotky a videa pak podívám sám, není to ono, není to ani z jedný promile ono. Prostě ty pocity a euforie zachytit nejdou.
A není to jen tím, že mám telefon za pár šupů co to moc neumí, ani tím, že fotit a natáčet mi moc nejde. Když koukám na profi videa tak nejsou ani z tý promile tak super, jak to udělá realita.

Můžou maximálně vtáhnout do děje, pokud jsme to někdy zažili. Nebo dát představu o tom, jestli to chceme někdy zažít.
Příkladem budiž porno. Většinou na to čumíme a slintáme na tím, co se nám zrovna líbí. Párkrát pohoníme a jdeme spát. Ale nic se nevyrovná těm okamžikům, kdy to porno zrovna žijeme. Kunda sem, kunda tam, čůrák támhle a už to není jen o orgasmu, ale o splynutí těl a duší.
Porno, ať je sebelepší, se tý realitě prostě nevyrovná. Je to jen nástroj, jak si zasnít o těch kundičkách, případně ocasech.

Jo a nechceme se u toho vidět. Tedy většina z nás, co nemají fotogenický postavy a ksichty, což je hodně z nás. Ostatní nemají soudnost. Si vzpomínám, jak jsem s jednou bejvalkou nafotil pár fotek při sexu, věděla o tom. Chtěl jsem jí nenápadně vtáhnout na Amatéry a jako profilovku dal na náš "společný" profil, jak mi ho kouří a ukázal jí ho. Reakce?
Ta má nějaký velký kozy, ne? A nemá on nějaký malý péro? Radši jsem mlčel.


Prostě pokud chceme žít, pořád musíme tu línou prdel zvednout a někam jít. Všechno ostatní je jen náhražka dopaminu a jiných "sraček", ale i ty náhražky se často hodí, ale nedá se s nimi žít pořád, ne dobře.

Pac a pusu, vaše PyčkaWoLowe