Jaro

Vklouzl pod peřinu k Šahrazádě. Bez váhání ho napadlo, jestli je uvnitř stejně vlhko jako venku. Spatřit! Radostně se usmál. Koneckonců, také jsem si řekla, že to nejsem já, abych měla pod postelí loužičku.
Pečlivě si prohlédl zdroj vlhkého tepla a nevšímal si skutečnosti, že se Šahrazáda svíjí jako mamba v teráriu. Po hodině se napjala jako tětiva luku, třásla se jako šíp z kuše, slastně vzdychala, a než znovu usnula, broukala: "Zbyno, dej to do krbu, je mi zima."
V tu chvíli se probudil ze snu, že stejně jako já, , je z jiné pohádky. Promnul si oči, zaposlouchal se do šplouchání deště a spokojeně otočil zadek k ženě, aby se ještě trochu vyspal, když je tak krásné nedělní ráno.