Noční procházka Brnem

Pořád na Vás Madam musím myslet. Nemůžu se soustředit na práci, na nic.... Už se zase musím honit.. A stojí mě.. Jak hrozně bych chtěl šukat. Holku, děvku, tlustou couru z ulice.. snad kohokoliv.. Jsem tak nadržený jen z myšlenek na Vás.. Na to, co jsem s Vámi zažil. Ponížení, bolest.. obavy.. To jste mi Včera dopřála. Procházku po venku, já schovaný za maskou, anonymní.. a Vy odvážná a ukazující tvář.. I tak jsem měl méně odvahy než Vy. Musí to být zvláštní pohled, když žena vede otroka na vodítku.. A když mu koukají ven svorky.. když má velkou bouli mezi nohama.. zčásti z podvázání, zčásti jak je vzrušený.. I přes masku jsem měl obavy.. ale asi zbytečné. Možná by pomohla maska bez očí.. Svorky postupně zabíraly a bolely víc a víc.. Snad se Vám líbilo, že jsem je měl celou dobu. Stál mi potom s Vašimi nožkami.. když jste mi dala jednu na olízání.. cítil jsem, jak mi tvrdne, jen jsem se k nim přiblížil. Když jem vnímal jejich vůni, směl prstíky lízat.. už jsem ho měl pevného...a musel okolo projet chlápek na koloběžce.... 🙃... Ale Vy jste mi dovolila po chvíli pokračovat a vše z Vaší nožky slízat...