Jak si říct o kuřbu a šukání

Už jsem zmiňovala, že s manželem milujeme hrátky se slovy, vytváření nových, kombinace nezvyklých atd. A už strašně dávno jsme začali hrát takovou hru. Podstata je taková, že když jeden z nás řekne výzvu slovním spojením, které ještě mezi námi nepadlo, tak ten druhý ji musí hned splnit.

Samozřejmě, nejsme padlí na hlavu a výzvu používáme jen ve chvíli, kdy je aspoň nějaký prostor to hned zrealizovat. Někdy mne něco napadne a nosím to v hlavě netrpělivě i několik dní, abych to vytasila v tu nejlepší chvíli, kdy nás to oba opravdu pobaví a zároveň vzruší.

Jestli si dobře pamatuji, vzniklo to jako reakce na nějaké video debilních keců nebojaxetomenovalo. Tam manžel jednu hlášku zaslechl a pak se ke mně jednou večer u sklenky vína naklonil a tím svým hlubokým medově sametovým hlasem, který je tak neuvěřitelně hot, mi zašeptal do ucha: Vydlachni mi lachtana!

Vyprskla jsem ucucávané víno smíchy, chvíli jsme se společně řehtali a pak jsem mu ho vyndala z kalhot a vydlachnila.

Trvalo nějaký čas, než přišel s další nemožnou hláškou a pak s další a další a pak jsem se přidala i já. Vyhudruj mi pelikána, vochoč chobot, nalaď saxík, vydrbej smeták, vykrop ministranta, nakrm nutrii, zmačkej hada, zkroť kobru, voloupej banán, vysrkni ústřici, vydraxluj pokladničku, vybzuč brundibára, nakrm kačenu, ochutnej suši, zkontroluj jizvu, omňoukej pussynu, zakvedlej bohatýrem, zlambáduj bambuli...

Spousta těch hlášek by sama o sobě byla slizká a divná, ale věřte, že ten správný člověk, správná chvíle a správný tón hlasu z toho dokáží udělat skvělou a velmi vzrušující zábavu.

A co napadá za spojení vás?