Perníková chaloupka s Nuttelou

Žila byla za devatero horami a řekami ve vesničce zvané Sečovce na východním Slovensku jedna stará čarodějnice. Byla známá svou chlípností a lovením mladých chlapců na perníček s nutellou, který pekla a kterou vařila ve své chaloupce. To, že nutellu ráda přišmrncla i něčím pikantnějším, se o ní vědělo. Proto jí místní říkali "Gypsy divoká Nutella". Ježibaba byla ale řádná. Měla starého manžela, co byl od osmé třídy v invalidním důchodě a ona se o něj za drobný příplatek od socky už padesát let vzorně starala. O tom ani potom. Dokonce mu aj ponožky do sandálů dávala, aby dědek nenachladl a neumřel moc brzo.

Přesto babka už nějaký ten čas měla svrbění nejen v prstech od kyselin, co vařila pro východní Němce. Svrběly ji tak, že se rozhodla udělat de luxe more perníček s dvoubarevnou nutellou. A tak začla drtit zápalky a v hlavě jí už jel zákeřný plán kterak mladého chalánka odlákati. No nic, dovařila, dopekla, narvala to do pytlíků a nakopla svý starý leninovo s temným internetem.

Navalila epésní inzerátek, že má napečíno a že v dobrém rozmaru to dneska rozešle kurýrem jen za pěknej dick pic. A tak se to bábě začalo sypat do schránky jak strouhanka na řízek. Bába vybrala pár adeptů, co se jí tuze zalíbili. A poslala tam tu svou vypečenou sladkost. A čekala. Za pár hodin se ozval jeden, že by si rád přidal. "Inu chlapče, budeš si pro ni muset dojít." A chlapec tedy šel. On to byl Jeníček z hájovny. Takový pěkný chlapec, co rád chodil trhat alpský protěže na kopečky. Když došel, u branky bouchl třikrát do kolejnice a bába vylezla s ošatkou vajíček od slepic. Do zástěry si utřela ty svý krpatý ruky a už ho zvala dál

Jeníček se rozhlížel. Inu bál se tam. Babizna byla šeredná a očividně jí odstřihli elektriku, bo tam byla jen lampa zapnutá do natáhlé prodlužky přes plot k lampě u silnice, ale jinak tma. Tak se nořil do té temné chýše za bábou, absťák na cukr se začínal projevovat a smrad tam byl, jako by někomu hnily nohy. Bába najednou z pece plech vytáhla a na něm napečíno, nakrájíno. "Kolik chceš kousků Jeníku?" opáčila. "No vzal bych si tak pět." a tak bába cupitala se skřehotavým smíchem do kuchyně, kde na váze od polskýho pašeráka odvážila pět. "Nechceš si dát malý muffineček od cesty Jeníčku? Je s lentilkama" a už šmudlala ze šuplíku ubousky. Chlapec na ochutnávku zdarma kývl. Babka mu to nachystala a chlapec požil. A najednou ticho a tma. A když ožil, v kozím chlívku zavřenej byl.


Rozhlíží se. Neví, nezná . . . Absťák mlátí už mu na vrata. Hledá v kapse aspoň drobek, když v tom se vyděšeně podívá. "No do prd***!" zahřímá. "Mám tu kousky dva." Chystá si to svoje cukroví, poleva se mu po prstech patlá, pocit blaha se mu tělem rozlévá, do kapes si dlaně matlá. Když v tom zjistí, že mu trenky kdosi skřípl za knoflík a zahýká "To jsem se byl vymočit či co sem robil?" a poklopec si rozpíná. Ejhle sperma na trenkách. Z venku. I na gumě. "To je divné, vždyť jsem nehonil si vorvaně." V tom vrátka se rozletí a bába stojí tam. V ruce bič a druhé gel. "To je čudné." říká si. "Na co gel?" a než se nadál, bába mu ho tlačí na zadel.

Jeník cukrem sjetý jak zimák v létě kouká na šprdlení. Na čtyrech a bába z kapsy tahá kládu, Jeník se dal na modlení. Ocas jeho schoval se jak slimák do ulity, bába bičem práská. Gel lije dál a díra mlaská. "Tohle bude bolet." pomyslí si, ale bába nemá dost. Chytá ho do rozkroku, najednou ho má Jeník tvrdý dost.

Dojí Jeníka jak pošahaná. Jeník stříká zas. Chlapec prosí, bába hlavou kroutí a další perník po něm trousí, Jeník na sucho už polyká. Doma pak ze spermatu krém na vrásky si vaří, však nic naplat, je ho málo a tak znovu chlapci drtí zadní tváři. Po týdnu z něj jenom troska je, bába však má kýbl krému a chlapce už jen nechá kousat se. Netrvá to dlouho. Chlapec zoufalství propadá. Hladem, žízní . . . babizna však omládla. Už nevypadá na sedmdesát šest, už je to kráska, hádali byste jí maximálně sedmdesát . . . asi pět.



Podobnost s realitou je čistě náhodná. Všechny osoby jsou fiktivní. A nebo ne? :-D