Dopisní schránky

21.5.2024 16:16 · 236 zhlédnutí BosorkaZhor

Vyznání, stesk i něha . . . touha, smích, radost, starosti . . . to vše jsme dávali do řádků písmenek kreslených indigovým inkoustem. Přehnout, vložit do obálky, nalepit známku a vložit do poštovní schránky. Byly to takové plechové svatyně našich tajemství. Každá z nich jich ukrývala desítky. Byly plné slůvek, která hladila, provokovala, která uměla potěšit. Krasopisně i kostrbatě tvarovaných do vět krátkých i dlouhých. A to čekání. . . na odpověď. Každý den jsme nakukovali za dvířka našich schránek, jestli tam bude ta správná obálka pro nás.

Někdy jsme do obálky dávali víc než papír. Občas fotku nebo nějakou drobnou maličkost. Jednou jsem listy dopisu přetočila navoněnou stuhou do vlasů. . . jen takový nápad. . . Vím, že do dneška jí ten druhý má v šuplíku ve svém stole ve své krabici vzpomínek. Jindy jsem pod podpisy otiskla rty přemalované rtěnkou, aby ta poslední věta "Posílám ti polibek." byla citelnější. A já vím, že jsi ten polibek cítil na svých rtech. :-)

Byly to krásné časy. I to svádění v řádcích za sebou připomínalo spíš příběh, vyprávění o cestách polibků a doteků po těle toho druhého. Když potom člověk přivoněl k dopisu a ten voněl jako jeho láska, bylo to intenzívní, krásné a člověk měl pocit třepotajících se křídel motýlů po kůži i v podbřišku. Pořád dokola jste si četli každé slůvko, takže člověk večer v posteli ležel a představoval si jaké by to bylo ležet na rameni jemu. Tomu jedinému.

Cítila jsem ho vždy tak blízko. Jeho polibky na krku, ruce přejíždějící mi po žebrech až na bedra . . . jeho pevné obejmutí, kdy v jeho pažích jsem se cítila tak šťastná. Tohle zná jen člověk, který má své krabičce vzpomínek i takovéto dopisy.

Milovala jsem ty chvíle, kdy jsi mě vzal do náruče a zvedl mě k sobě výš pro pusu. Přece jen byl jsi krásný vysoký kluk s modrýma očima, ve kterých já se tak ráda ztrácela. Byl jsi moje první láska.

A co Vy přátelé? Patříte k "dopisové generaci"? Psali jste dopisy, dostávali jste je rádi a nebo naopak, jste už generace, která milostná vyznání tlačila do 160 znaků?