Kdysi dávno v létě

Polibek za ucho mi poslala jedna z múz.
Milá je, pohledná. Prostě mám dobrý vkus.

Tak oči zavřel jsem, a pak se vnořil.
Do příběhu, který možná kdysi jsem prožil.

Tenkrát bylo léto, tak jako z partesu.
Chýlí se ke konci a já jsem ve stresu.

Páří se už i Ti, kteří jsou na nic.
Jen já snad na věky zůstanu panic.

Hormony bouří se, klacek mi stojí.
Myšlenky na šuk v hlavě se rojí.

Tak abych ochladil tvrdého lofasa.
Na kole vyjíždím k rybníku do lesa.

Když skočím do vody, kule jen zasyčí.
Bože jak chtěl bych ho zasunout do piči.

Když z vody hrabu se, ztuhnu jak ten můj pták.
Na břehu panička válí se jenom tak.

Nad mými rozpaky skvěle se bavila.
Aby mi přidala, nohy rozkročila.

Mozek se mi vypnul, to se Vám přiznávám.
Večer však s prázdnými kulkami usínám.

To je konec balady, kdo by mi záviděl?
Dodat pak musím jen, už jsem ji neviděl.

Tadydadydadyda......to je vše přátelé.

Cccc co je? Tttt to mám přece říct já......

1000 znaků? Nějaká novina?
To se jdu proběhnout okolo komína.
Budeme vymýšlet, jak článek natáhnout.
Místo pivečka, nechám hrdlo vyprahnout.
A potom půjdu se, tak jako ten můj pták.
K rybníku v rákosí vyskákat jenom tak.

Je to už 1000? Nebo ne? Tak prej asi jo :-).