Hlavou se honí

Co hlavou honí se Ti, když v noci mě objímáš schovanou v županu bílém? Vím, že to jen moment je než pustíš mě dál, za rouškou noci a úsměvů co bývají milé. Schováš se za masku tvrdou jak kámen, já nejspíš tuším, kde pravda však tkví. V náruči medvědí a možná i dále, ráno zas zbude tu po nás jen stín. Jsi jak má značka heroinu, tak oblíbenou mou stal ses. Však ale pro závislosti není prostoru, neboť příběh ten ještě nedopsal se. Ještě si nechám Tě v srdci i v klíně, nechám ať boříš mou hráz. Srdcebol zní v uších tak mile, ale já přeji si, ať nepřijde zas. Čas co krátí se pro srdce moje, to co už netlouklo dávný čas. Ráno já budu chtít, toužit a s rukou v klíně. Připomenout si a mít a snít. Sny co se člověku plní, když při pádu hvězdy je do vzduchu šeptá. Protože až někdy, někdo se zeptá... Přichází NĚCO v ten moment správný a čas co tak strávíš Ti přijde tak snadný. Přes všechny strachy, slova a pachy, co libé jsou pro Tvoje smysly. Tak kruci, už přestaň myslet na nesmysly a zkrátka ŽIJ!