Úvaha na téma D/s

Poslední dobou mám pocit, že lidé už ani nevědí co je dominance a co už je patologické chování. Zkusím tedy nastínit můj pohled.

Za mě jakožto muže mohu tvrdit, že určitá forma dominance je v každém z nás. Ale jde o to jak ji vnímat.
Já osobně vnímám dominanci jako dar. Dar od ženy. Pokud mi žena věří natolik aby se mi odevzdala, tak to beru jako dar, který mě zavazuje k velké zodpovědnosti. Protože hranice moji dominance stejně určuje ta žena. A musí mi věřit, že když řekne že dost tak to budu respektovat.

Bohužel toto si uvědomuje málo chlapů a potom slychavam velmi negativní zkušenosti s análním sexem a fistingem a podobně. A vždy to má stejný jmenovatel. Muž nedokázal unést zodpovědnost a zachoval se jako bezcitny a sebestredny zmetek.

Bohužel toto je časté nedorozumění. BDSM není o působení bolesti (tedy primárně určitě ne, záleží na hranicích) ale o pocitu nadřazenosti.

Tedy dělá mi dobře, že se v tu chvíli cítím nadřazený ženě?
Ano samozřejmě, že ano.
V tu chvíli prebiram otěže a ona se stává mou hračkou. Ovšem dobrovolně a za předem stanovených podmínek.