Mžitky před očima

Milí amatéři, dnes byl zvláštní den. To si tak v klidu přijdete polenošit na blog a najednou vidíte dvojmo. Dva blogy, které se nedaly přehlédnout. Nezaměnitelný rukopis, obsah řekněme kulantně hodně slabý, vyvolávající spoustu otázek "Bože proč?!"

Samozřejmě vás hned napadá, že tohle musela psát jedna jediná rozklepaná ruka, jejíž autor zřejmě požil větší množství alkoholu. Ale pak se zadíváte blíž a z mandaly se stává žena u plotny. Asi bylo dneska fakt velké horko, říkám si a jdu raději do sprchy.

Otevírám opět amatéry a vidím sama sebe. Ve fialovém prádle s ocáskem na konci. To už skutečně mžourám na mobil a nemůžu uvěřit vlastním očím. Čtu, co vlastně píšu takhle celá fialová a zřejmě mi muselo být dost špatně, když jsem ten text tvořila. Protože už se mi chce zase zvracet.

Když v tom si vzpomenu na jednu amatérku, která mi chtěla asi vylízat kundičku. Pořád se mi někde připomínala, označovala mě a toužila mě ochutnat.
Toužila být mnou.
Toužila po mých slovech a uznáních. Virtuálně mě hladila a volala.

Moc mě mrzí, že jí to přání nemůžu splnit. Já to mám totiž do Bohnic daleko a jsem šťastně vdaná. Ale doufám, že snad najde brzy klid někde v hlubokých horách, kde jí svěží vítr pomůže odnést její touhu daleko a navždy.

Omlouvám se, že moje malá kundička zůstává pro ní ukrytá mezi stehny a přeji brzké uzdravení...