Z + Ž

Tímto kouskem se zřejmě rozloučím. Básní mám sice hromadu, ale povětšinou kratičké, nebo styl(k)em se opakující. Navíc třeba mi teď uživatel Hejtka, místo vomitu roztáhne lejtka.



Na návštěvě mám tu Zuzku,
kořeny prý má až v Rusku.
Po mamince z Petrohradu, po tátovi z Hané,
při sexu však vřiští, jako lesní káně.
Vlasy měla barvy moře baltského,
chutnala ji flaška portského.
V posteli to byl velký ďábel,
těžce zvládal četnost kol můj kábel.
Byla první co honila mi nožkama,
dnes je jen vzpomínkou mezi složkama.

Báseň byla psaná až po druhém nebo třetím setkání a poslední verš až dnes - ale v tom čase jsem zmíněné výtvor posílal a na verš s kánětem mi bylo řečeno, jestli se nechci znovu ujmout role myslivce a sestřelit ji - to jsem aai slyšel poprvé.


Žanetko, dívko sotva plnoletá,
nebuď vůči mě žádná sketa.
Už můžeš si dát hroznů vinných,
pak zalezem do pokojů stinných.
Vím, že pičku už máš bez blány,
a lačně hledíš z lavičky na pány.
Myslíš, že umíš schovat chuť soulože,
však čekáš jak srna na odstřel v oboře.
Pojď vysvobodím tě z myšlenek hříšných,
chceš opět tělo pánů pyšných.

Žanetka byla mladice, které se líbí muži kolem 30 v kvádru, já mám sice na denním pořádku jen polotrika, ale zřejmě jsem dostatečně krásný a moudrý:) inu co si budem čerstvé maso si nedávate pro jeho životní zkušenosti, ale pro tu chuť ještě neopotřebovaných svalů a elánu, s kterým záležitosti tropí.