Lovecký instinkt

Nevinná cesta na pracovní oběd u Vietnamců. Byla tam. V levém rohu restaurace. Dlouhé, štíhlé, pevné nohy, elegantně přehozené přes sebe. Retro šatičky, tmavá barva, bílé puntíky, jejichž výztuha dělala v horní části tvar krásných pevných dvojek. Krásná, elegantní, štíhlá mladá slečna, +/- 20 let bych řekl. Ostrá tvář, dlouhé vlasy nedbale spletené do culíku. Pěkné oči, úsměv...přes stůl zády ke mě kluk, patrně přítel. A pak přišel pohled...takový ten o vteřinu delší, než obyčejný. Já ve frontě na jídlo, ona přes stůl s přítelem. Krása. Řekl bych, že lehce znervóznila. Vnímala, že se na ni dívám.

Pak jsem si šel sednout, kolega naproti, já se schválně usadil tak, abych měl výhled. Z boku. Věděla, že se na ní dívám. Párkrát si mě očkem zkontrolovala...opět o něco delší pohledy, než normálně... ona konverzovala s přítelem, já s kolegou, ale tipl bych si, že pozornost nás obou byla jinde.

A pak, když jsem si šel pro objednávku a zpět ke stolu, akorát odcházeli. Přítel první, ona za ním. Vzájemný pevný pohled do očí. Bez úsměvu. Ve vteřině jsem jí sjel očima celou, od shora dolu a zpět. Nádherná postava. Zpátky pevný pohled do očí. Lehce se začervenala a prošla kolem.

V životě už ji neuvidím. Ale miluju tyhle momenty vzájemného zaujetí. Co by, kdyby. V jiný čas, na jiném místě, při jiné příležitosti.... vyhrnutá sukýnka, stažený korzet, pěvně zaryté prsty do cizího těla, čistá vášeň, vůně chtíče, skutečný svět daleko.... Možná si to namlouvám, ale věřím, že se jí lehce zašimralo v podbřišku, že se styděla, ale že se jí to líbilo... třeba si na mě dneska večer vzpomene, až se bude milovat s přítelem....

Byl tu nedávno článek, o loveckých instinktech mužů. Jsou tam, někde v nás zakódované, možná lehce otupělé věkem a v zásadě spokojeným manželstvím, ale pořád jsou tam. Co by, kdyby....