Kočičí packy

Slez dolů z té pohovky, mazlíčku.
Dnes zůstaneš na všech čtyřech.
Dnes se cítím výjimečně krutý, kotě.
Nekoukej tak smutně.
Moc dobře vím, že máš ráda, když jsem k tobě přísný.
Zvlášť, když je to tak výjimečné.
Ano, vidím, že se snažíš neculit.
Taková hravé, malé kotě.
Dnes pro tebe žádný nábytek není, ani žádné oblečení a už vůbec ne verbální komunikace.
Dnes pro mě nejsi člověk.
Dnes jsi jen nadržený, malý ztracený mazlíček.
Jediné, co pro mě smíš, tedy musíš používat, jsou tvoje tří otvory.
Donutím tě lapat po dechu a křičet v euforické agónii.
A pak tě potrestám za to, že jsi použila slova.
Dnes si se mnou nezkoušej zahrávat, holčičko.
Jakákoliv odpověď, kterou dostanu, bude automaticky a přísně potrestaná.
Protože, jak už víš..
Dnes jsme opravdu zákeřný.
Tak jen kňuč, ty malé ubohé kotě.
A už, jen kvůli tobě doufám, že se rychle rozpomeneš a přestaneš tak houpat boky.
Teď, ale nedokážeš vnímat nic jiného, než tvůj pohupující se ocásek.
To jsi se zase neponaučila? Jistě, že ne.
Nedáváš mi na vybranou.
Budu ti muset znovu názorně ukázat, jak moc tě musím roztáhnout, aby jsi ho poté v sobě sotva udržela.