Sama doma

Manžel se synem odjeli na dobrodružnou dovolenou a my holky zůstaly doma.

Lidi to je taková pohoda!

Ráno vstanu a dřez prázdnej stejně jako večer. Nečeká tam na mě kastrůlek od gulášový polévky i s nacucaným hadrem na nádobí, drobky na lince, ani hrnek od kafe.

Jdu do koupelny a žádný poplivaný umyvadlo, žádná Solvina hozená hned vedle lahvičky na mýdlo, která byla pečlivě vybraná, aby dekorem zapadala do designu koupelny, ani zvednutý prkýnko nebo vyrolovanej papír.

V žádném rohu nenacházím špinavý ponožky nebo rozkopnutý pantofle uprostřed chodby.

V pokojíčku neleží talíř od včerejší večeře a asi dvacet věcí naruby hozených na křesle.

Stůl v obýváku nezdobí pet flaška od minerálky, ve který je jeden lok a ve sklepě se nesvítí celý den zbytečně.

Dokonce ani přes mé pečlivě vyžehlené sako, nevisí na věšáku zaprášená bunda od montérek.

V pračce nenacházím šroubky, ani vypraný papírový kapesníky, nebo obaly od žvýkaček a ovladač i nabíječka na mobil jsou stále na svém místě.

Místo těžkého nákupu a dvou hodin u plotny, si objednávám pizzu, naliju si sklenku vína a už v osm večer pouštím redtube.

Všude je božské ticho a klid!

Malá už spí a nikde se neozývá "A mami?" Nemusím dohlížet, jestli si někdo vyčistil zuby, nemusím mazat pidi pupínek od komára, ani nosit pití před spaním.

Prostě si můžu v klidu zasunout prsty do kalhotek a pustit si nějakou prasárničku, která mi zpříjemní celý večer.
Ze začátku opatrně přejíždím pahorek a jemně zajíždím hlouběji. Dělám, že si to nedělám, zatím jen koukám přece. Což se asi zhruba za pět minut změní na zběsilé dráždění, kdy už nekoukám vůbec a plně se věnuji té dole...
Nohy opřené o stůl v pracovně se začínají třást, až skoro shodí skleničku...

Potom se v koupelně klidně půl hodiny odličuju, čistím zuby, zkoumám vrásky a další hodinu vybírám krém proti nim.

Druhý den probíhá ve stejném duchu, ale přidávám Latte nahá na lehátku.

Třetí den už přestávám lenošit a jdu trochu zkulturnit zahradu, aby se tam později líp hrál fotbal. U sekání zahrady, už myslím na ty dva a říkám si, že ten večerní rozhovor, kdy mi oznámili, že jsou v pořádku, ale nemají moc času, mi přišel nějakej krátkej.

Čtvrtý den najednou zjistím, že péčko už mě nebaví, dům je furt až moc uklizený, to ticho je až nudný a mám chuť si zase stoupnout ke sporáku, a něco pořádně dobrého uvařit.

Už se těším, až zase celý dům ožije, na podlaze přistane kopa špinavých hader a uslyším stopadesátkrát denně "Mami".

A možná večer ty prsty nahradí moje oblíbené péro. Určitě to bude skvělý. Ono takový menší odloučení vůbec není na škodu. Lidi když jsou furt spolu, tak mi přijde, že už jsou takový nějaký vyzkratovaný a když se nabijou někde jinde, tak to má mnohem větší šťávu. Takže odjíždějte od svých manželek, ale zase se jim vracejte...
Budou si vás víc vážit a péra taky. 🥰