Jak na dezinformace (a onanii)

Maloměstsky tradiční, provinčně etnonacionalistická, archaicky autoritářská, hluboce anti-intelektualistická a armádně disciplinovaná duše má mnohem blíž k té východní putinovské než liberální, moderní a intelektualistické evropské, jen implikujíc nižší IQ a spíš armádními prostředky odsouzení boje proti dezinformacím, imunitu vůči kterým představuje právě kritické a filosofičtější myšlení, které sama nenávidí (apriorní logický rozpor;), nejen k neúspěchu, ale ještě ke ztrátě času a promrhaní skutečně účinných, komplexnějších přístupů, i když jeho výsledky budou samozřejmě předmětem autoritativního, když podstatou archaického „postavení“ i putinovského autoritářství je post-faktická kosmogonie (ha-ha), výkladu, opět bez společenského poznání reality v její racionální a inteligentní potencialitě, kterou jen rozvinutá prefrontální kůra autonomně utváří…

Apriorní autorita státu, stejně jako „Kosmos“ je čistě formální apriorní strukturou selekce (relevantních informací) a validity (porozumění jejich významu a smyslu, včetně pravdivosti), představuje čistě logicko-systémový, pohansko-náboženský novoplatonský putinismus, jen se správnými empirickými, kognitivními a logickými procesy majícími autoritu, a nadějí, že je státní, veřejnoprávní či alespoň veřejně prospěšné instituce mají kapacity lépe zajistit (v provinčně-archaických podmínkách apriorně ne, podobně jako ani není pravda, že si středoevropská a západní akademické obce nerozumějí, když jen středoevropská nerozumí [podobně jako ani University of Louisiana at Lafayette zase Harvardově], filosoficky zakotvené a kritické, západní z neurologických příčin, ani ne důvodů, předpokládajících porozumění, a asi i proto založená především na archaických strukturách, direktivnosti a dehumanizování, vůči čemuž již mezinárodně integrovanější studenti protestovali, i když ani o genZ anebo i bojovnících za „svobodu vyjadřování“ si nikdo nedělá neurologické iluze, když ty různé problémy vzájemně souvisejí buď jen zdánlivě anebo účelově…), nijak se ale nedotýkajíc autonomních kritérií validity, které tak na druhé straně samy o sobě nepředstavují ani diskuse, demokracie, „syntéza perspektiv“ či, jak ví i sázkaři a politologové, dokonce expertní metaprůzkumy, tvořící jen efektivnější subjektivní metody jejich naplňování, když ani bolševici nesnesli v jádru pouhé tři věci, tvořící logickou cestu k realitě – autonomní kritéria validity, lidská práva a myšlení…

“Similarly, academic researchers, NGOs, tech firms, media outlets and government agencies cannot tackle the problem of disinformation on their own. With co-ordination, they might only share information and spot patterns, enabling tech firms to label, muzzle, or remove deceptive content.” (The Economist)

I kdybyste nevěřili filosofii, Skandinávcům či zdravému rozumu, nemáte na výběr a bez autonomní „poptávkové“ neurologické rezistence to čistě prakticky nepůjde, i kdyby nebyla v nějakém jiném vesmíru informace sama o sobě nesmyslná, a smysl funkcí selekce a porozumění/výkladu/inteligence adresáta, když i sami přece mluvíte o „zápasu o mysl“/smysl, a rezistence inteligence i „objektivní“ anihilace dezinformace spočívá v nevidění toho manifestního, ale ničeho, šumu anebo právě smyslu „dezinformace“ (případně „provinčně archaická neurodegenerace“), když vám to již přistane na xichtu, tedy ve způsobu neurologického subjektivního promítnutí, podmíněného jen inteligencí, kritičností a svobodou od bezprostředních vnějších vněmů (včetně metafyzické archaické imaginace a autoritativních antropologických struktur, hlavních nástrojů manipulativní psychopatie či logicky-apriorního bezobsahového skupinového konformismu;), podobně jako i, samozřejmě odůvodněná když každá řeka má dva břehy, důvěra ve stát je výsledkem svobodného racionálního rozhodnutí, i s funkčním státem převažující tak v zemích s rozvinutým školstvím jako skandinávských, Jižní Korey či na Tchaj-wanu, a chybící především v autoritářských a méně vzdělaných společnostech, ha-ha...

1) Každý, kdo chce bojovat proti dezinformacím a současně si je schopný uvědomit, že metafyzicko-ontologicko-simplisticko-schematicko-kauzalistická duševní zaostalost s porozuměním nijak nesouvisí a dovede společnost do hrobu, si musí v první řadě zjistit podstatu či hlavní vlastnost dezinformacemi nejvíc ovlivněné společnosti, z nichž řešení v podstatě vyplyne samo (a bez ohledu na intenzitu ruských útoků, tvořících již jen rozdíl v kvantitě), více méně empiricky prostou negací.

2) Východní soused vede intenzivní válku proti prefrontální kůre, prosté přemýšlení je přímo ďábelské intelektualizování, chytřejší či vzdělanější lidé jsou nafoukaní, nemorální, podezřelí, falešní či nejsou sami sebou, cení se jen „srdce“, city, bezobsažná „zásadovost“ a další formy bezmyšlenkovitosti, a přední profesorka sociologie dokonce z čela demokratického tábora (platíc napříč celou společností bez alternativ) veřejně shrne moderní filosofii do „Nietzsche byl mimo, Heidegger nacista a Foucault neuznával pravdu“, a může za post-faktičnost.

3) Jedná se o jediný relevantní faktor, protože s prefrontální kůrou dezinformace prostě neexistují, a bez ní zase vznikají, raší a proliferují i samy od sebe, jelikož jsou jen funkcí absence inteligence, která žije ve zcela kontrastním světe než neurodegenerace, a žádný společný objektivní ontologický prostor, kde by poletovaly autonomní dezinformace, a ve kterém by se sestřelovaly, snad ani neexistuje, jelikož jsou konstituovány subjektivním vědomím a jeho (ne)porozuměním… Inteligence se s dezinformacemi nepotkává, pokud ano, tak si je nevšimne, pokud všimne, nejsou relevantní, když mají význam, tak se jím zasměje, pokud ne, tak je pochopí, když ji na chvíli zmatou, za půl hodiny je jiné správné zdroje vyvrátí a když se náhodou chytí, rychle si uvědomí nebezpečí a poučí se z nich, zatímco absence „metakognitivní“ prefrontální kůry je bombardována desítkami dezinformací i při cestě do sámošky, a většinou z vlastní mysle (nemluvě o tom, že když jich budou tisíce, bude je tvořit AI, půjdou přes bezpočet kanálů a lidé si je budou šířit především soukromě mezi sebou, ani „ontologicky“ již sestřelovat nepůjdou, pokud to je vůbec prakticky proveditelné i teď). Alespoň vojenská rozvědka a propagace přece vědí, že svět je kognitivně zpracován a člověk nežije mezi věcmi, ale smyslem (dezinformace představuje neurologicky podmíněné, z podstaty komplexnější neporozumění skutečnosti;).

A řešení druhého uvedeného historického problému západní civilizace se nabízí již samo...