Onlyfans terapeutická odysea

Na youtube na mě nedávno vyskočila hodně sebevědomá OF modelka vysvětlující, že její OF klubík není vůbec o nahotě (co sis jako myslel?) ale je to vlastně taková podpůrná psychoterapeutická skupina, kde dává tápajícím platícím mužům světové rady, za které jí následně děkují i jejich přítelkyně. A to vše nyní v časově omezené slevě za pouhopouhých asi 70 korun. Chybělo už jen dodat, že pokud si její klubík předplatím do 10 minut, dostanu zdarma 12dílnou CD sadu klasické hudby a celou sadu nožů CONTOUR PRO, které hravě krájí i hřebíky (bože můj, jak já rád krájím hřebíky, když mám chuť a náladu nebo i jen tak, protože prostě s noži CONTOUR PRO můžu). Tak si říkám pročnežejo, koneckonců vylámali si na mě zuby už i větší kapacity a horší to být nemůže. Zkusit se má vše a je to dnes cena dvou dvoulitrových Braníků, když je dobrá akce v Kauflandu a nevadí ti po cestě k paletě mezi minerálkami a tvrdým sestřelit v běsnícím davu pár důchodců. Pojďme to zkusit.

Nabídku točení kolem štěstí s možností vyhrát video vibrátoru v jejím zadku, jakožto novátorskou techniku a tajný, nikdy neprosazený směr Gestalt terapie, jsem úspěšně odignoroval, a s jednou udicí nahozenou a druhou zvadlou jsem se vyčkávající iniciace konverzace z její strany jal rychle vymýšlet nějaké alter ego se zapeklitou osobností. Netrvalo dlouho a slečna, byla-li odepisující entita tedy vůbec slečna, o čemž mám pádné pochybnosti, otevřela mé srdíčko jednou z nejoriginálnějších vět v historii lidstva a zároveň frází, kterou všechny zdejší amatérky zbožňují tak moc, že o její nápaditosti napsaly už nejeden blog nebo komentář: "Ahoj Jarmile, jak se máš?"

Tím by celý příběh, odehrával-li by se v opačném gardu a ve zdejších vodách, okamžitě skončil. Ale ne tady. Ne dnes. Tenhle Jarmil si jde pro svou terapii. Odvětil jsem, že ne moc dobře, protože mi rodiče dali jméno Jarmil. Nechápejte mě špatně, nic proti Jarmilům. Nic osobního. Ale je vás v republice už jen nějakých 495. Počítaje i se mnou, a to ani nejsem Jarmil proboha. Následoval krátký sokratovský rozhovor složený z její strany z jedno až trojslovných vět ve stylu "jaktoo?", "ahaa", smajlík, "žjoo". Ocenil jsem raritní terapeutickou techniku zdvojených samohlásek. Tři a ve slově aha byla balzámem na mou pošramocenou duši, a kdo by to byl řekl, že celou tu dobu bylo chybějícím dílkem v mozaice mé osobnosti jedno o navíc.

Nakonec sebevědomě prohlásila, že ví, jak mi zvednout náladu. Otestoval jsem tedy její vcítění se do klienta výzvou k prozrazení jejího receptu s laškovným shrnutím, zda myslíme na to stejné. "Udělat tě," dostalo se mi bleskurychlé odpovědi. A já přitom myslel spíš na vyplnění formuláře na matriku kvůli změně jména. Tyhle formality k smrti nenávidím. Přemítal jsem třeba nad Robertem. Udělat mě znamená v překladu erotický kontent přímo pro mě na míru. A když říkám přímo pro mě na míru, tak to zase v překladu znamená na míru mně a dalším asi sto honičům dohromady.

Na pár dní jsem se tedy odmlčel a ignoroval jsem i generické nabídky dalšího a dalšího obsahu. Až jednou, při alespoň zdání osobitějšího oslovení, co takhle dělám při neděli, jsem se opět otevřel. Až moc. Že hrajeme s bratrem Miklošem v kapele, ale už mě pěkně štve. Že spolu ve všem soupeříme. Že hrajeme v kapele jen ve dvou, on na klávesy a já na bicí, ale že na přeskáčku hraje na víc nástrojů, aby byl o kousek lepší než já. No jo, to on opravdu umí. Že mě prostě pěkně nasírá. Že jsem mu už říkal, že se bicí a balalajka blbě kombinují, ale ne, on musí začít hrát na tu balalajku, aby všichni viděli, že to umí spolu s klávesami a já umím jen bicí.

Tady už jsem si byl jisto jistě jistý, že slečna prokoukne moje neškodné trollení, ale ne. Následovala jen rychlá odpověď, že neví, jak poradit, a profi nová nabídka kontentu. Prostě samé užitečné a vztahový život zlepšující rady, pro které každá nevědoucí přítelkyně doma odpustí těch pár korun věnovaných napůl anonymní online slečně za její nahé fotky a videjka. Povedená terapie. Mnohem víc, než jen nahota.

Zlatej teleshopping.