“Ty
vole, ve mě se toho zase motá, že ani nevím kde začít” - prohnalo se mi
zrovna hlavou. Nikdy by mě nenapadlo, že sklouznu do kategorie blogerů
co se snaží napsat něco tak skutečné jako vlastní pocity a vida už to
na mě leze. Není to čistě touha po tom někomu zdělit co mě těší či trápí
- možná jen pokus to ze sebe vysypat a s čistou hlavou uhánět dál.
Zatím
nejtěžší na tomhle rozhodnutí je překonat tu nechuť něco dělat ale
snažím se. Normálně takhle “marnej” nebývám ale teď mám nějaký
“nechutný” období a potřebuju se z něj rychle dostat - takže pokus o
vyléčení skupinovou terapií na amateri.cz
může začít. Asi nepotřebuju slyšet a ani číst, že bych si měl dál
bylinkový čaj a nebo jíst víc zeleniny (i když bych mohl) - spíš se
potřebuji nějak “rozkomunikovat” - jsem nějak divně zamlklej což u mě
není úplně běžný. Tak mě pojďte někdo rozesmát a pobavit nebo se z toho
už fakt ….. zblázním.
Myslel
jsem, že mi pomůže přečíst si blogy ostatních ale až na vyjímky mi to
spíš přitížilo (to jen abyste si nemysleli, že je ze mě hodnej kluk).