Schroedingerova kočka

Schroedingerova kočka je tak trochu fylozofický experiment z oblasti kvantové fyziky. Ale dá se krásně aplikovat selským rozumem. Stačí si představit krabici a v ní kočku (v originále s radionuklidem, který když se rozpadne, což je 50 na 50, tak kočku zabije). Takže ta kočka je pro pozorovatele vlastně živá i mrtvá najednou. Jak tomu doopravdy je, zjistí až když krabici s kočkou otevře.

Ale proč tu o tom píšu? Protože se tenhle koncept dá tím selským rozumem dobře napasovat na různá dilemata, které dnes a denně řešíme, a to třeba i tady.

Prostě dokud té amatérce, která mně zaujala svoji galerií / povídkou / blogem nenapíšu, tak o komunikaci se mnou má i nemá zájem. Dokud neoslovím tu milou dívku, u které si každý den ráno kupuji něco dobrého na snídani, tak se mnou půjde i nepůjde na rande. A dokud se nepustím do řeči s tou sexy milfkou, která po mně hází očima, kdykoliv jí potkám ve třetím patře u kopírky, tak jí budu i nebudu šukat s výhledem na její epesní zadek. Znalí teď namítnou, že uvedené situace nejsou úplně dle "pravidel" fifty fifty. Ale mně to k řešení těchhle našich běžných dilemat sedí.

Pro někoho je zkrátka udělat ten první krok dost těžké. Protože vidina "živé kočky" je sice velice lákavá, ale strach z toho, že po otevření krabice bude "kočka mrtvá", někdy převáží. Jednodušší to mají lidé, kteří mají tu krabici buď prázdnou, nebo v ní najdou tu kočku. Pro ně je potom každé otevření šancí něco získat.

Jaký typ jste vy? Jdou Vám tyhle situace řešit samy? Nebo jste víc ostýchaví a raději žijete ve světě dvou možných realit?

A co když v té krabici nebude jen obyčejná kočka, ale taková, ke které máte citové pouto? Prostě vaše oblíbená kočka? Budete mít odvahu krabici otevřít a zjistit tu jednu platnou skutečnost? Třeba, že vaše milá / váš milý, vám je nevěrná. Nebo raději budete žít ve stavu, že možná je a možná není?