Šetřím své orgasmy

Láska je v principu proces osvojení. Proměňuje neznámé na důvěrně známé. Tím více mi lezla stále více a více na nervy. Její garsonka mě ničila i uvnitř. Holé žárovky na konci drátu pokrytého hejny drobných mušek, špinavý kobereček samý flek, zašlé zdi. Zvuky jejich kloubů, které si neustále protahovala mi naháněly husí kůži. Zkrátka jsem se vedle ní cítil jako štvanec deptaný kýčovitými klišé dalšího zbytečného manželství.
Začal jsem kvůli ní zanedbávat své anděly. S každou erekcí jako se ve mně rozsvítilo slunce. Trousila celý růženec mokrých orgasmů, rozkoší její zsinalá tvář ožívala, úchvatnými stahy sdělovala extázi, která jí probíjela.
Ale i tak nás sžíral jed mnohých neshod.
Kdesi jsem vyčetl, že někteřé mužské děvky si patlají vaječný bílek na stehna, aby tak předstírali výron semene. Já jsem hrál tu sprostou komedii, kopulace bez vypuštění spermatu. Skutečné orgasmy jsem si šetřil jako žebrák si šetří na krabicové víno. Mé semeno je totiž vzácné a drahé. Na agonii pyje, který se smršťuje jako harmonika bez vzduchu jsem pohlížel s upřímnou bolestí.