Klišé

Miluji tu chvíli, kdy se odtažitá žena, uzavřená jako hrob, vydává, když se ze země zaslíbané stává země políbená. Hned po našem příchodu do mého bytu tvořily její černé minišaty kaluž u jejich nohou. Okamžitě si mě získala svoji nemoderní krásou. Tvář sice byla dnešní, ale tělo, ach to tělo patřílo malířům minulosti. Rubensovi. Štědré tvary, bujná ňadra na štíhlém hrudníku, pěkné, vystouplé břicho a zadek. Dva balony montolfiéry, na něž jsem musel rychle položit ruce, aby neulétly.
Ona v sobě ztělesňovala četná klišé, která se navzájem umocňovala. Byla současně mystická i lascivní, bigotní a hlavně kurevská.
Vždy čekám, že pod sukní ženy najdu něco neobvyklého. Ale v tomto případě jsem byl naprosto vyveden z míry. Ona se hned rozvinula, roztáhla nohy, jako se otevírá kniha na správné stránce. Ležela na mé postěli, hlavu zvrácenou dozadu, dmoucími se ňadry, hustou hřívou vlasů rozlitou po podlaze tvoříc tak jakousi temnou a hrozivou masu.
Vždy jsem se domníval, že jsem dostatečně nasycen svými anděly, jsem byl zvrácen a uchvácen. Myslel jsem si, že jsem již vše zažl, když se tady objeví BYTOST, která vás uvede do stavu naprostého tání a vynese vás až na vrchol. Ona byla jako tajemný hrad, zámek, jehož komnaty se jedna po druhé bez konce otevírají.