Víme, o čem to tu je.

Bavil jsem se s jednou amatérkou a ona při mých nechápavých dotazech, jak to myslí, že nechce ztrácet čas psaním, řekla: "Tak víme, o čem to tu je. Nabízím služby." To jsem nečekal. A kdo by to byl čekal, když na začátku rozhovoru na moji originální oslovovací frázi "Co hledáš?" odpověděla "Ještě nevím." Nícméně, narazila na špatného amatéra. Halt, Etiketten sagen stop!

Ani netušila, že padla na starého (mladého) skrblíka. Už jako chlapec, který od nejútlejšího dětství v devadesátkách musel jezdit na zimní lyžařské pobyty pro děti zaměstnanců České spořitelny, kdejsem se bohužel zmohl jenom na diplom za nejmladšího účastníka (později už ani na ten ne) a kde jsem se roky snažil oblíbit si lyžování a překonat fóbii z vleku (Tatrapomo, máme spolu nevyřízené účty!), jsem byl vychován řekněme propagačně-edukativními předměty této banky pro děti. Jejich hlavním hrdinou byl střapatý chlapec Spořínek, ale našly se i takové vedlejší postavy jako rybka Spořilka, kterou dodneška mám ve skříni. A celou spoříci plejádu doplňovaly vystřihované penízky zvané, tuším, Škudlíky. Dámy a pánové, nechci se nikoho dotknout, ale co ze mě mohlo vyrůst.

Druhý důvod je zásadovost. No je to ten mnohem méně podstatný důvod, ale tvařme se, že ne, budu takhle alespoň vypadat jako morální člověk a ne jen jako škrt. Koupit si někoho, to není žádná věda. Je to vlastně hrozně jednoduché. "Tedy máš mergle, many, vatu, škváru, chechtáky (nebo vlastně Škudlíky) a teď se víc nemusím snažit ani o to tě sbalit, ani o to, aby se ti ten sex líbil." V tomhle případě preferuju platbu v naturáliích - orgasmus za orgasmus.

Třetí důvod - zdraví. Už jsem si prohlížení mého piňdi nikoliv lačnými dámami ale lidmi v bílých pláštích užil dost, když mi do něj řezali a šili.

A tak myslím a věřím, že to tady není jenom o tom, i když z části to o tom je, o tom žádná, ale hlavně také o tom tamtom bez tady tohohle. A teď mě začně v komentřích někdo cupovat, jak jsem naïve...