Nesplněné sny

Sen je sen, probudíš se a je den. Každý o něčem sní, něco by moc rád zažil a něco z toho se i podaří. Přečetl jsem kompletní dílo Miloslava Stingla a tajůplné dálky mě lákaly na své pláže s bílým či tmavým pískem a polonahými přítulnými dívkami, jaké se líbily námořníkům z Bounty, kteří se kvůli nim vzbouřili kapitánu Bighovi a otočili loď zpět k polynéským ostrovům. Tento sen jsem si nesplnil, protože v době, kdy se otevřely hranice, jsem měl úplně jiné starosti a turismem zcela zkažené Papeete mě lákat přestalo.
Už za totáče jsem si začal plnit cíl jiný a to vydrápat se na nejvyšší vrcholy evropských zemí. Za bolševika to šlo jen na ty z tábora míru a socialismu, takže za své vzaly Gerlach, Rysy, Fichtelberg, Kékes, Musala, Moldoveanu a můj nejvyšší cíl Elbrus. Po Listopadu přišel na řadu jako první Triglav a Großglockner, za rok na to Zugspitze. Pak mě zcela pohltila práce a než jsem se nadál, na ty zbývající dva nejvyšší alpské vrcholy, patřící Švýcarsku a společnému italsko-francouzskému Mont Blancu jsem už neměl fyzicky, takže jsem vrcholy nahradil jiným a endorfiny též vyplavujícím šukáním.
Ano, nepřehlédli jste se, dali jsme si s manželkou cíl, zašukat si v každém hlavním městě EU a jako bonus si k tomu přidat i některé evropské státy, které v Unii nejsou. A když vše dobře půjde, zdolám cestou i některé nejvyšší vrcholy těch zemí, kam se snad vysápu a že i těch pidivrcholů mi zbývá dost.