Hakuna matata

Hakuna matata! Bezstarostný život, i tak by se to dalo přeložit.

Sedím ve starém křesle a usrkávám dvanáctiletou whisky ze široké sklenice. Hlavou mi víří tisíce myšlenek. Projíždím si události minulých dní, týdnů, měsíců i let.

Jsem docela všímavý člověk, pozorovací typ. A tak kolem sebe vidím spoustu věcí, které by možná raději měly zůstat skryté. Některé jsou dobré, jiné naopak. Z těch jiných si pak dělám starosti, někdy docela i bolí. Kolikrát si říkám raději nevědět.

A v poslední době se bohužel tahle nepříjemná zjištění objevují víc a víc.

Jenže život je dost krátký na to, abychom se trápili, nebyli šťastní. Jedno řešení je strčit hlavu do písku jako pštros a dělat, že nevidím. Ale to úplně neumím. Nejsem to já.

Tak co tedy s tím? A v tom se objeví z ničeho nic nápověda. "Hakuna matata".

Ne nemyslím tím na všechno se vykašlat, spláchnout do záchodu a být happy. I když i to by asi bylo řešení. Ale pokud se mezilidských a partnerských vztahů týče, jde spíš o to to špatné odpustit. A důvěřovat. Prostě věřit své partnerce/partnerovi.

Takže, Hakuna matata přátelé! Užívejte života, odpouštějte, usmívejte se na sebe. A taky nezapomeňte si aspoň čas od času pěkně zašukat nebo si aspoň udělat dobře. Ono ty hormony, co se přitom vyplaví, taky umějí udělat svět hezčí.