Pro K.

Zmizelas mi.
Stejně náhle jsi mi zmizela ze života, jako ses v něm objevila.

Zmizelas mi.
Chtěli jsme si být jen rozptýlením, tělesnou radostí, zábleskem v šedi obyčejných dnů.

Zmizelas mi.
Psali jsme si vzrušující zprávy, krásné fantazie.

Zmizelas mi.
Dohodli jsme si schůzku. Přišel jsem dřív a ve zmatku čekal. V jednu chvíli jsem si málem přál, abys nepřišla. Ale ty jsi doopravdy přišla! Najednou jsi byla přede mnou, tak obyčejná, a tak okouzlující.

Zmizelas mi.
Ze začátku jsem to zvládal, ale pak jsem si uvědomil svou hromadící se neohrabanost, a začal panikařit. Ty jsi to bravurně zvládla a velkoryse mi dala druhou šanci.

Zmizelas mi.
Ta letní noc byla neskutečná a nezapomenutelná. Noc pod hvězdnou oblohou, noc plná něhy a touhy, vášně a rozkoše.

Zmizelas mi.
Nedokázal jsem si včas ukrást čas a prostor pro další schůzku, a tak pán Osud opět zasáhl.

Zmizelas mi.
Myslel jsem že tvé mlčení je "jen" trestem za to, že tě zanedbávám.

Zmizelas mi.
Pak jsi napsala. Zíral jsem na hlavičku zprávy a váhal s otevřením, něco jsem tušil.

Zmizelas mi.
Psala jsi, že jsi potkala Jeho. Perspektivnějšího, volného, nespoutaného závazky minulosti. Že to, co mezi námi bylo, je už jen krásnou vzpomínkou.

Zmizelas mi.
Přišlo to, co jsem věděl, že jednou přijde. Ale přišlo to šíleně brzy.
Je toho tolik, co jsem ti ještě chtěl říct, tolik, co jsem s tebou ještě chtěl prožít.

Zmizelas mi.
Dalas mi to, co jsem toužil znovu žažít. Touhu po něčm novém, vzrušení z očekávané schůzky. Ty vzrušující pocity, co si pamatuji z mládí, co jsem už přes třicet let nezažil.

Zmizelas mi.
A tak jsi mi vyvolala i úplně jiné pocity ze stejné doby, pocity zklamání a prázdnoty.

Zmizelas mi.
Přišlo to, co jsem věděl, že jednou přijde. Ale netušil jsem, a ani bych si nepřipustil, že se mě to dotkne tak hluboce.

Zmizelas mi.
Netušil jsem, jak moc mi budeš chybět. Tak moc tě chci zpět.
Tak moc, a vůbec nic pro to neudělám.

Zmizelas mi.
Tak ať jsi s Ním šťastná.