E=m.c2

Teorie relativity,
všichni dobře znají vzorec, jenž jsem použil do názvu blogu, méně lidí ví, co to znamená (patřím mezi ně), nejsem odborník na fyziku, ale jako každý z Vás s pojmem „teorie relativity“ jsem se setkal. Jsou různé vtipné poučky co je a co není relativní a co vlastně je ta relativita, jedna z nich říká:
jedna cihla, je to hodně nebo málo – to je relativní, pokud chceš postavit barák je to málo, pokud ti padne na hlavu je toho až až. Tohle mi běželo hlavou, když jsem se jeden podzimní víkend setkal s přáteli. Dělí nás skoro celá republika a tak se nevídáme až tak často. Co se vlastně stalo.

Bylo krásné páteční odpoledne, sluníčko jako správný bača popásalo ovečky a beránky po blankytné obloze a naše auto zastavilo u domu našich přátel. Dlaní jsem se opřel o klakson a začal se po dlouhé cestě soukat z útrob toho ocelového oře. Nestačil jsem se ani pořádně protáhnout a ulevit svým ztuhlým kloubům,
když se ze dveří hrnula bodrá postava mého přítele. Matterhorn je proti němu dovádivý diblík, co by jste taky chtěli od kováře, jeho mozolnaté ruce se rozlétly do stran jak kdyby chtěl obejmout celý svět, anebo nejméně celou ves.
Popadl mne do náruče a mých sto deset kilo najednou bylo pár čísel nad zemí.
Oplatil jsem mu sevření a tak jsme tam vypadali jak dva zápasící dinosauři. V očích jsem cítil vlhko a velikánkou radost. Následovalo poplácávání po ramenou a pak podstatně něžnější objetí našich manželek. Miluju tyhle chvilky.

Byl to nádherný víkend s dobrými lidmi se srdcem na pravém místě, jenže tak jak se čas při návštěvě zubaře vleče, s dobrými přáteli Vám protéká prsty jak voda sítí. Najednou byla neděle odpoledne, nálada jako by upadala, hovor vázl a všichni měli v hlavě to, o čem nikdo nechtěl přemýšlet, jenže prostě
přijde okamžik, kdy už se to nedá odkládat. Najednou stojíme s přítelem proti sobě: jeho mozolnaté ruce se rozlétly do stran, jak kdyby chtěl obejmout celý svět, anebo nejméně celou ves. Popadl mne do náruče a mých sto deset kilo najednou bylo pár čísel nad zemí. Oplatil jsem mu sevření a tak jsme tam vypadali jak dva zápasící dinosauři. V očích jsem cítil vlhko a smutek. Následovalo poplácávání po ramenou a pak podstatně něžnější objetí
našich manželek. Jak nenávidím tyhle chvilky.