Kouření zakázáno

Ráno koukám do kalendáře a zjišťuju, že to bude den plný porad, schůzek a jednání. No nic, dnešní den víceméně prosedím, tělo zhuntuju běháním odpoledne.

Mám po jedné schůzce a před sebou poradu se šéfem. Musím ještě na záchod. Postavím se k pisoáru, když se za mnou otevřou dveře kabinky. Vyleze z nich chlap a za ním druhý, který má ještě mrdku na obličeji. No tvl. Oba zaražení rychle prošli kolem mě, ani se nezastavili u umyvadla.

Já jsem došel na poradu k vedoucímu a vytlemeně mu říkám, že jsem chytil na záchodech dva kuřáky. Následoval monolog, jak si lidi nedají říct, když je ve firmě zákaz kouření a ať dojdu na personální, aby kuřáci dostali upozornění. S těžce udržovaným smíchem říkám, že tam po poradě skočím.

Klepu na dveře HR kanceláře vytlemený vejdu dovnitř.,,Nazdar Jani, chytnul jsem na hajzlu dva kuřáky a šéf chce, abys jim sepsala upozornění ''. Opět monolog, jak si lidi nedají říct a jak to pak všude smrdí kouřem. Nechal jsem jí vykecat, jak s tím bude mít tři prdele práce, a že to je pořád dokola.,, Jani, byla bys ráda za tři prdele práce, protože jsem zvědavej, jak jim dáš upozornění, že si kouřili čůráky ''. Vykulila oči, ale po chvíli se slovy, ty seš fakt debil, vybuchla smíchy.

Upozornění samozřejmě nebylo žádné, což jsem řekl i vedoucímu. Nejdřív nechápal, proč upozornění nedostali, ale když jsem mu řekl, že jsem je přistihl při kouření čůráků a ne cigaret, tak už jsem byl dvojnásobný debil a šéf v záchvatu smíchu.

Naštěstí není kouření, jako kouření, že?