Absurdita letní noci

Vzhledem k delší době od mého posledního příspěvku jsem zas dostal chuť si sem něco odložit.

Dnes to ale bude podle mě humorné. Ač můj humor je dost řekněme jednoduchý, třeba to někoho pobaví. Koho ne, může zanechat třeba komentář ve znění “nejsi vtipnej blbečku”, aspoň se zvýší dosah.

Situace se udála v průběhu léta. Po chvíli psaní v místnosti jsme si vyměnili telefonní čísla a přesunuli se k bližšímu poznání skrz hovory. Pršelo, nicméně vedro v mém podkrovním apartmánu obrazně řečeno vyhánělo rtuť teploměru k maximu. Zkrátka tropické, dusné, počasí. Po asi půl hodině telefonování jsem pronesl něco ve smyslu, že když už se mám potit, proč se mám potit sám. To celkem nečekaně zabralo a místo zpocených koulí pod střechou pražského studia, mimochodem bez kolaudace k bydlení (proč asi), jsem se mohl přesunout do klimatizovaného auta a vyjet směr dobrodružství. Míjel jsem značky měst i Bohem zapomenutých vesniček, až jsem dojel po několika hodinách na místo určení, zhruba 200 kilometrů od Prahy. Už v tu chvíli mi v hlavě hlodal hlas pochybnosti, jestli nejsem blbec, když se ženu tak daleko, aniž bych kromě fotek, které víme, jak dokážou klamat, věděl, kdo mi pořádně otevře. Pochyby byly ta tam, když mi otevřela krásná “milfka”, v těsném triku a krátkých kraťáscích, které sotva zakryly oblou siluetu prdelky. Nechci vyznít neuctivě, ale moje vrstevnice mohou blednout povětšinou v marné závisti.

Zpočátku vše probíhalo trochu nervózně, ale moc hezky. Nejdřív káva, zákusek, pak pro proboření ledů víno, které v tomhle sehrálo obrovskou roli. Bavili jsme se, začali se smát, pili víc a víc, až jsme se poměrně hodně opili. Zábrany sice byly pryč, ovšem narozdíl ode mě, celkem vytrénovaného píjče (výraz vybrán záměrně) neměl můj protějšek vytrénovanou toleranci. Ač jsem nějak ve skrytu duše doufal, že budu svou noční známost držet za vlasy, nemyslel jsem si, že to bude zrovna při tom, když svou hlavu vytrestanou od přílišného pití zrovna ponoří do hlubin záchodové mísy.

Opravdu nejsem dobytek, abych využíval něčího stavu, takže u ní doma jsem ji uložil a sám šel spát do jiné místnosti. Zde však absurdita noci neskončila. V průběhu noci jsem byl nucen vstát a jít navštívit onu místnost za zcela jasným účelem. Bez předchozího upozornění do místnosti vběhla má hostitelka. S vytřeštěnýma očima viděla, jak stojím u záchodu a že na záchod to tedy nepůjde, takže se na patě otočila a vyběhla mně neznámo kam. Po skončení jsem se jí vydal hledat, což by v neznámém prostředí bylo normálně složité, ale slyšel jsem dávivé zvuky, které mě zavedly na verandu rodinného domu mé hostitelky. Když se po drahné chvíli přestala dávit, což jsem taky možná očekával při jiné činnosti, beze slova mě obešla, cestou probodla pohledem a vešla zpět do své ložnice.

Z domu jsem vypadl za svítání, když nic nenasvědčovalo tomu, že by byl kdokoliv vzhůru. Vzhledem k probodávání pohledem a vlastnímu diskomfortu jsem vyklidil zbaběle pole, jen jsem se ujistil, že nedošlo k nějakému problému s hostitelkou, která dle dřevorubeckých zvuků “spokojeně” spala.

Odjel jsem zpět domů a po celou cestu se vlastně udivoval tím, že jsem ji sice držel za vlasy, ale při zvracení, sice viděla můj nástroj, ale při močení a sice se dávila, ale z přemíry vína.

Dál se nic nestalo. Nikdy jsme si nenapsali. Nezavolali. Jestli to čteš, můžeme to zopakovat, ale víno necháme vínem. 😂