Ne/tradiční siesta

Asi jde jen do kuchyně pro trochu vody. Fyziologie nepustí, tekutiny se doplnit prostě musí.
Pohledy se nepotkávají, není to nijak žádoucí – z pozice jeho role je to dokonce až za hranicí přípustnosti. Jen jakási živá hračka mojí aktuálně dost nenasytné dámy, ale jinak hravé sučky.
Na můj pokyn poslušně přistupuje blíž a nabízí jej k ochutnávce.
Poznávám z něj její vůně. Chuť je ozvláštněna slaností zbytků semene. Po chvíli pozvolna opět tuhne a nabírá hlavní síly.
Chvályhodné.
Nemáme rádi týpky, co se chtějí jen vycákat a pak už nemají energii ani zájem.
Čas, někdy se vleče a vleče a jindy zas letí. Vlastně se mi poslední dobou zdá, že už víc jen letí, než že by se někdy hodlal vléct. Občasné vytržení z jeho standardního běhu není na škodu. Umí ho to pořádně naplnit. Naplnit a ozvláštnit do takové míry, že víkend dostává dimenzi celého prožitého týdne. Je to výjimečná, taková naše „nepravidelně pravidelná siesta“, na kterou si jen několikrát do roka hrajeme s našimi hračkami, Ingrid a Tomem.
Častější pořádání takových dýchánků, byť tematicky vždy jiných, není vhodné.
Nechceme se přejíst a přijít o kouzlo výjimečnosti.
Své nynější životy jsme jen snili, než jsme se poznali.
Ale zpět…
Mou pokorně se tvářící opěrku už asi příliš unavuje její poloha klečmo.
Sundám tedy nohy, odložím knihu, sahám po vodítku a opouštějíc pohodlí křesla, jdeme na inspekci vedle, do naší malé „herny“.
Line se odtud jemný závan relaxačních aromat příjemně kolorovaný neobvyklou směsí tělních vůní a parfémů doprovázený cucavými zvuky.
Jdeme akorát včas, na hlavní dějství. Seznamovací rituál už proběhl a tak zabíráme místa v první a zároveň jediné řadě. Postel působí upraveností i nasvícením trochu jako jeviště a my se při tlumeném osvětlení pohodlně usazujeme v gauči s dobrým výhledem.
Všechno je prosyceno vzrušením i napětím. Známe se, máme vše vyjasněno, máme vytyčené přesné hranice a víme, že to co děláme, všichni chceme. Vždy je ale v každém z nás malý otazník s vykřičníkem, jako u všech komu altruisticky nezáleží jen na osobním uspokojení.

Představa monogamie a konec získávání různých sexuálních zážitků s jinými lidmi uzavřením manželství, může být vážně dost frustrující. Při jednom delším běhu jsem se rozhodl spočítat, kolik jsem za svůj dosavadní život intimně poznal unikátních žen (počítány jsou jen „zásuny“) a došel jsem k číslu 34 (nebo 35 protože u jedné si nejsem jistý, jestli bylo i zasunutí nebo jen skvělý orál).
A že počty to nebyly snadné – zahrnovaly všechny dosavadní zasouvací zkušenosti, tedy i s několika sice atraktivními, ale jinak prakticky nevýznamnými profesionálkami, na které si člověk mnohokrát jen stěží vzpomene, jen na město/místo kde to bylo, ale jinak nic, ani tvář, prázdný zážitek, pusto. Naopak něco úplně jiného jsou unikátní zážitky s běžně vypadajícími dívkami/ženami, rozmanitých proporcí, vzhledů nebo věků. Podstatné jsou okolnosti a příběh vytvářející onu unikátní vzpomínku…
Když jsem doběhl domů a po sprše ještě ulehl ke své tehdy nastávající, která se teprve probouzela , objal ji, líbal a plně si vědom co říkám pronesl celou story o mém přespolním běhu a počtech. Následovala eroticky laděná diskuse o jejích počtech, které zdaleka nedosahovaly takové úrovně, ale „roční průměr“ byl více méně podobný. Zakončení proběhlo parafrázovanou větou „…neboj drahoušku, jestli náhodou budeme někdy svoji, ještě si zašukáš s tolika ptáky, co se do Tebe vejde!“. Příslib reciprocity mne pochopitelně potěšil.

Pozorovat svou milovanou manželku jak se mazlí s prakticky cizím mužem, vychutnává si to a užívá, jak to jenom jde… To je něco co dokáže vzrušit spoustu z nás, kteří žijeme v citelně harmonickém vztahu a cítíme oddanost svých manželek (nebo životních partnerek). Ještě k tomu mít u sebe patřičně ne/oděnou, osobně mou manželkou vychovanou a vycvičenou její „osobní záskočnou děvku“, která je tu od toho, aby pokorně řekla:
„Nebojte, pane.“
„Bude to dobré.“
„Jsem tady pro to, abych Vás uklidnila a dobře se o Vás postarala.“
Otočila hlavu k pódiu a dodala: „…postarala aspoň z části tak, jak to umí jen má paní, která si tamhle teď tak pěkně užívá…“
Ne že bych to potřeboval slyšet, ale ta sama situace, forma a celá scéna je prostě rezonující.
Malá osobní záskočná děvka si velmi ochotně vyžádá povolení hrát si a aktivně se mi začne věnovat. Poslušně usazená u nohou se mi začne zvrhle sápat po stehnech a prsty prozkoumávat partie, kterým se bude následující dobu věnovat. Po chvíli jemných doteků a masírování ho začne cucat, sát a pohrávat si tak, jak byla vedena v několika předešlých cvičných lekcích. Nemůžu si nevšimnout, jak sem tam okem zavadí o dění na improvizovaném jevišti i jak se snaží najít polohu, v které by ji příliš netlačil kolík v zadku a zároveň by získala i dobrý výhled. Po celou dobu svého usazování nepustí žalud z péče.

Sledovat a být sledován/a, výměny ujišťujících i vzrušených pohledů – interakce, která dotyčným přináší mnohem více, než by se pozorovatelům tohoto děje mohlo na první pohled zdát. K nezaplacení je vidět ten zápal, s kterým si manželka jde užít večer, kdy je téměř vše dovoleno. Vyvrcholení její osobní snahy počínající nalezením vhodného samečka, výcvikem děvky a to vše doprovázeno vzrušením z příprav něčeho tak nového. Stačí ji chvíli sledovat. Jak celá září a její kunda je očividně vlhká vzrušením.
Kapička jí stéká po stehně, už jen když se na to celé patřičně obléhá, líčí a češe.
Člověku je hned jasné, že to je přesně ono!
Ten moment, kdy oba opět a zase žijeme své životy mnohem víc, než kdy jindy.
Není pro mne důležité, co právě spolu dělají. Jestli je to D/S hraní, hlazení, masturbace, BDSM lekce, jemné nebo naopak zběsilé šukání za zvuků jejího škemrání o tvrdší příraz, případně dokonce až líbání ústy na ústa (ke kterému máme interně specifický vztah). Důležitý je ten vjem její neskonalé radosti z právě „rozbalovaného dárečku“…
Cesta je cílem, nikoliv cíl sám.
Cesta k tomuto ději i děj sám je prožitek, minimálně tolikrát jedinečný, kolik nás u toho je…

A teď upřímně (především sami k sobě)…
1. Kdo z Vás, bez ohledu na barvu nicku, byste dopřáli svému protějšku něco podobného a jste s tím skutečně 100% vnitřně ztotožněni?
2. Jak to máte s líbáním mimo vztah vs. jiné sexuální aktivity?
3. Jak to máte s „cestou/cílem“?
4. Určitě je tady spousta komunikativních jedinců i párů, co nesedí jen za klávesnicí starajíc se pouze o „svůj SW“, ale i makají na svém zevnějšku ať už z „vyšších důvodů“ dosažení vitální dlouhověkosti, nebo prostě jen protože chtějí vypadat přitažlivě i bez svršků a při tom to nejsou sebestřední egoističtí sobci ale altruisticky založené osobnosti. Jak jste úspěšní v realizacích svých tužeb obsahujících víc lidí…?