Platonická láska?

Masakr, vidím vždycky tvou profilofku, spojím si ji s tebou, spojím si ji s tvým vyjadřováním, s tvým chováním, tvým pohledem na svět a hned mi stojí péro. Hned si říkám, tyjo, to by bylo..... Ne něco, to ne, vím že by to nebyl normální sex, kdy si řekneš, tyjo, to bylo něco. Bylo by to, ty vole, jako ... ( Ne, normálně bych napsal vážně? Ale už jsem na to alergickej, takže) opravdu se to stalo? Nezdálo se mi to? Já už můžu umřít, už jsem zažil všechno. Pojď ještě holka, i když už umírám.
Nevím jak vy, ale já si myslím, že tyhle platonický lásky jsou stejně nejlepší. Vlastně si člověk ani moc nepřeje, aby se to stalo skutečností.... Máte to taky někdo takhle? A zásadnější otázka....poznala ses v tom, ty moje platonická? 😃😉
Jo aha, tohle ještě není dost znaků. Tak bych chtěl ještě říct, že bych nechtěl už nic říct, ale vy chcete, abych něco řekl a těžko říct, jestli je to v pořádku, řečeno slovy klasika, kecy, nemaj cenu.
To ještě není dost? Tak kdy už je to dost? Mám toho dost? Není toho už dost? Dost bylo toho aby tady někdo psal dost dlouhý dost blbý věci., tak a teď jdu zkusit, jestli už je to dost.