Motýlí křídla

Poslední rozloučení,polibek, poslední slova.
Chcete si uchovat krásné vzpomínky.
Na to jaký byl ,na jeho úsměv.
Na štěstí jenž jste cítili, když jste byli s ním.
Najednou je vše pryč.
Jo to jako mávnutí motýlími křídly.
Okamžik, který vše změnil.
Přiznání,vina.
Jsem jako motýl co usedá na první jarní květ
Kéž bych mohla změnit svět.
Vrátit čas.
Napravit své chyby.
Kéž by kdyby.
To však nejde i kdybych chtěla sebevíc.
Smích mi zmizel z tváře. Už nevidím svit záře. Žár tvých očí se mi ztrácí. Už nezpívají ptáci. Ticho zlověstné mě opanuje. V srdci zář už nepanuje. Svíce zář už nezáří. Plamen zhasl. A víc tvých očí nespatřím. V srdci ti už nepatřím. Nikdy už tvou tvář nespatřím.
Hodiny odbíjí půlnoc.
Tvá svíce života zhasla.
Stojím u tvé rakve.
Poslední polibek ti dám.
Jsi studený jako led.
Musím odejít teď hned!
Rodina truchlí. Utěšuje.
Mě však zaplavuje jen pocit beznaděje.
Nic už nebude jako dřív. Chodím k tvému hrobu. Kytice ti nosím. Vím že žít dál musím.
Víčka mi těžknou.
Spánek však nepřichází. Bolest z mého srdce neodchází. Ze srdce mám kus ledu. Radovat se však nedovedu. Úsměv mi zmrzl na rtech. Cítím svůj ledový dech. Pod hladinu se nořím. Ledová voda mě svírá. Vzduchu se mi nedostává. Dusím se , umírám. Ale už se usmívám. Má duše došla klidu. Už budeme zase spolu. Věčným spánkem usínám. Brzy tě v náručí svírám. Jsem ráda že tě zase objímám. Už se zase usmívám. Lásko má jediná. Jsem navěky tvá.
(Dala jsem dohromady básně, které jsem napsala před 2 lety)