Sen

Když jsem byla mladá, tak jsem si myslela, že mám mezi nohama fakt poklad! Něco hrozně vzácnýho, co se nesmí ani očumovat, natož na to hrabat! A tak jsem si ten svůj korunovační klenot pečlivě chránila až do té doby, než jsem potkala svýho prvního kluka. Holt pudy jsou pudy, a láska je láska.

Nikdy nezapomenu, jak rodiče nějakýho kámoše nebyli doma a on si v jejich ložnici ožralej lehnul na záda, vypustil z kalhot asi dvaceticentimetrový hovado a řekl mi, ať si na něj naskočím. No tvl! Viděla jsem pár romantických filmů, ale nikde se tam sakra takhle neodpaňovalo!
Chvilku jsem váhala, jestli je dobrý takhle vzácný orgán na něco tak obřího napíchnout, ale nakonec jsem se teda pokusila. Samozřejmě to nedopadlo dobře a domů jsem šla s brekem, že tohle už nikdy v životě dělat nebudu!
Nechápala jsem, co na tom všichni mají, že z tohohle vznikají děti a lidi to tak milují!
No zhruba za 14 dní jsem to pochopila.

Po pár letech mi došlo, že zase takovej zázrak mezi nohama nemám a že vlastně není špatný se občas o něj podělit, ale samozřejmě vždycky z lásky.
Takže když k něčemu došlo, tak vždycky pod vidinou nádherné budoucnosti, kdy si sechlý ale šťastní, mačkáme ruce pod rozkvetlou třešní a kolem nás běhají vnoučata. A to si umíte představit opravdu jen s minimem lidí.

No a teď po čtyřicítce se ráno probudíte a řešíte, jestli jste si splnili v tom sexu všechno. Chytáte mírnou paniku, jestli umřete s pavučinou na poštěváčku, ale paradoxně je ještě zhruba půl života před vámi, takže furt je spoustu času i na ty zvrhlejší sny.

Jeden jsem měla a taky jsem si ho s radostí splnila.

Chtěla jsem sedět na hotelovém pokoji se zavázanýma očima a nechat se vojet od někoho, koho jsem nikdy neviděla.
Na tohle jsou tyhle stránky ideální. V reálu bych těžko o tom někomu vyprávěla, ale tady to šlo jako po másle.

Nutno podotknout, že jsem měla fakt štěstí při výběru, protože když se dnes nad tím zamyslím, tak jsem taky mohla skončit někde v černým pytli. Jistotu nemáte nikdy, ale čtyři měsíce jsem virtuálně každý den zkoumala, pečlivě naslouchala, vyzvídala a testovala svého tajemného milence, než jsem zjistila, že teď už to nemůžu vzdát, protože z každého dalšího poznávání, jsem si mohla ždímat kalhotky.
Slyšela jsem ho řešit pracovní věci, kdy mě měl vedle na telefonu. Různé jiné záležitosti, které mě neustále utvrzovaly v tom, že má dobrý charakter a to pro mě bylo nejdůležitější.

Když jsem si šla koupit prádlo, boty, cokoliv... Vždycky chtěl vědět, jak v tom vypadám. A tak se i z blbýho nákupu prádla stal dokonalý sexting. Dělala jsem si to v kabince v Tescu. Neustále posílala fotky toho, co jsem si oblékla a fakt mě to bavilo. Řekla bych, že je to přesně pravý opak manželství, kdy muž stojí otrávený před kabinkou a modlí se, aby to skončilo.
Ale na to je potřeba nová krev do žil. To se asi nedá vykřesat jen tak po dvaceti letech manželství, i kdyby oba stokrát chtěli.

No a pak nastal den D.
Neskutečně vyklepaná, prsa mi zděšeně nadskakovaly v korzetu vzrušením, jsem se snažila o dokonalou pózu pro to entrée.
Nikdy nezapomenu na jeho horký dech v závanu čerstvého vzduchu a napětí, kdy mi líbal krk, aby mě uklidnil. Neviděla jsem nic, ale vnitřně jsem věděla, že to dopadne dobře.
Byla to pro mě o to větší zkouška, protože i napříč tomu, že dokázal porozumět ženám v nákupech a vztazích atd., tak v posteli si bral všechno, co chtěl. Vlastně jsem toužila po té nerovnováze. Po něčem, co mě vystřelí do dimenze, kde se prostě mozek nemá čeho chytit a dle čeho hodnotit.
"Neřeknu ti scénář, ale vezmu si co chci!"
To je něco, z čeho jste strašně nervózní, máte obrovský strach, ale stupňuje se i vzrušení na maximum. Nevíte co se stane, nevidíte nic, jen čekáte...
Nakonec to dopadlo skvěle a víc detailů mám v povídce, takže tuhle část nemá smysl rozmazávat.

Ale pak vám začnou vrtat hlavou další sny.

Nejsem z těch žen, které by pro sex obětovaly své zdraví.
Ale vím, že bych chtěla zažít obrovskou párty, kde si to můžu rozdat s více muži i ženami najednou. Představa swingers je velmi lákavá, ale vždycky si vezmu pomyslný mikroskop a když si v hlavě projedu všechny ty párty, ručníky, vířivky, tak se mi dělá zle z toho, co tam kdo přináší a kdo si co odnáší.
Je mi jasný, že jsou tam i některé páry poprvé, ale i ty kteří vymetají každý club a nechce se mi úplně řešit, než ho do mě někdo strčí, co má za status a jaký je jeho body count.

Nejlépe by mi z toho vycházeli přátelé, kde je přirozená láska, dlouholeté poznání jejich životů a propojenost i na jiných úrovních. Bohužel ale moji přátelé jsou tak trochu konzervy v tomhle.
A bohudík já si jich vlastně zato vážím. Protože vím, že dostat se jim pod kalhotky nebo trenky, není jednoduché. Ba co víc? Může tohle malé pozdvižení zničit všechno, co jsme za ty roky získali důvěrou.

Ale co teď kurva s tím?
Nechat ten sen zaniknout?
Jít do cizí energie, která může narušit můj už tak hezký svět?
Už roky se to ve mně bije.
Zatím vždycky vyhrála jistota a utěšování, že zdraví je nejdůležitější. Ale zase si nechci jako stará babka pak vyčítat, že jsem něco mohla udělat a neudělala.

Asi se budu muset přihlásit do sboru, nebo na volejbal.
Nevíte někdo, kde se získávají takový odvážnější přátelství třeba dvaceti lidí? No možná i deset bude stačit. 😃