dozrávání

Jo, tenhle název, protože stárnutí zní depresivně.
Jak se s tím srovnáváte? Já si to nepřipouštěl, byť pozoruji, že roční období se střídají nějak rychle a že děvčata už nechodí tolik odhalené (vlastně jsou zabalené tak, že nelze obdivovat tvary) a tudíž se další rok nachýlil.
Každopádně jsem došel k tomu, že jsem v pokročilém věku. A to tak, že jsem si přečetl velmi dobře napsanou povídku, která působila jako popis mých hříchů z mládí. A tak jsem začal počítat kolik že to je asi let nazpátek, kdy jsem i já zažíval něco takového naživo. No, nebudu lhát, když napíšu, že alkohol by si ten zážitek ještě nekoupil,ale občanku by už měl. Zůstalo pár obrázků, něco vzpomínek, ale to je vše. Už se to neděje. A už bych to zřejmě nezvládl. Takže jak to máte Vy? Vzpomínáte? Nebo ještě zvládáte?
Mladí se teď nad tím zasmějí a řeknou si, že takhle určitě nikdy přemýšlet nebudou, ani já takhle nepřemýšlel. Bylo to super a člověk myslel, že bude napořád. A ejhle, všechno je pryč a člověk je rád za povídku, která vytáhne zasunutou vzpomínku...