Hajzl, co nečte Faulknera…

(lehce zavádějící titulek, ale já prostě musela :))

Bad boy, zlobivej kluk, hajzl… Je to přesně ten typ, který vyčnívá a všimnou si ho všichni. Ženský po něm touží (bez rozdílu věku) a chlapi chtějí být jako on, což pak vede k trapným směšným napodobeninám, ale to tady nebudu rozebírat. Ten archetyp je jasnej, je sexy, má charisma, osobní kouzlo, mojo. On prostě má v sobě něco, co přitahuje pozornost jako magnet, a je jinej. Vyčnívá i když je v tlupě svých soukmenovců. Vždycky si ho všimneš. Na první pohled by se mohlo zdát, že Bad boy je figurka moderní doby a popkultury. Není tomu tak. Shakespeareovský Hamlet je hajzl par excellence, specifickej v tom, že to je navíc hajzl s tajemstvím, kterého si rozebereme níže. Prostě chudák slečna Ofka. A aby se vám, dámy/ženy/dívky, nestalo to, co jí, tak tady máte uživatelský návod na Hajzly aka Bad Boys.

Jak si užít s hajzlem (aby s vámi nezatočil :D)

příbalový leták – čti pozorně

Kontraindikace:

Samaritánky, Zachránkyně, ženy vzývající bájnou Přestavbu muže, prostě ty, co si myslí, “udělám ho jiným – lepším” a seberou mu všechno, co dělalo hajzla hajzlem a strašně se po letech diví, že jim doma na kanapi sedí tuctovej pupís v pantoflích, s přehazovačkou a ve vytahaných teplákách na kolenou a prdeli vykládá, jakej byl king, když byl mladej. A když už ho ta semetrika (jinak jí neřekne – v duchu samozřejmě) jooo sere, tak si to jde vyříkat do garáže tý motorce, na který mu zakázala jezdit…chudák Hajzl :D.

Blběnka, Naivka, Citlivá dušička. Pokud jsi taková ta slečna Květuška a tvůj myšlenkovej konstrukt je asi takovej: "I vy muži! Někdy se chováte jako rozverní školáci!"… Květuš, vole, ne, prostě, absolutně a za žádných okolností se nepouštěj do větších akcí a na Hajzla zapomeň. Rozseká tě na sračky a ještě si s tvou mrtvolou zatancuje (viz. Ofka, víme jak to dopadlo, mrk mrk).

A obecně ke všem ženským, pokud chceš vztah a máš představu “zelená tráva, modrý nebe, domeček s bílým plotem a před ním leží i ten zlatej tlustej labrador”, tak se na Hajzla vyser, protože to není nic pro tebe.

Hajzl nabízí jen hru, zábavu a když na to přistoupíš, tak i pro tebe samozřejmě. Jenom si musíš hned na začátku uvědomit, že to všechno je jen iluze. Takže ať ti navykládá hory, doly, lány a jánevimco, tak holka, je to pořád jenom iluze.

A teďko si to dáme jako v Matrixu – modrá nebo červená pilulka? Hmmmm…
Chvilka napětí —-------- jasně že beru —------------ červenou.
Welcome in Game, Bitch (Mrcho), protože aby sis to s Hajzlem užila, tak prostě musíš být Mrcha, to jinak nejde a garantuju ti, že tě to bude hodně bavit ;). Jestli to na něj, s ním hraješ a jestli mu to řekneš, to je čistě na tobě. A jaký hajzly můžeš potkat, poznávat a hrát si s nima, tady je takovej základní popis čtyř verzí Hajzlů. Můžou se i vzájemně prolínat, takže klidně ten základní může být současně tvoje Nemesis… auuu.

Hajzl – v základní verzi:
Tady nečekej vůbec nic navíc, kromě zábavy a i ta tě ve výsledku přestane rychle bavit. Protože velmi brzo zjistíš, že ten hajzl baví nejen tebe, ale i Marku, Jarku i tu Tatarku v parku a že jsi prostě jedna z mnoha… a 7 z 9 fakt bejt nechceš, ewww. Takže sbohem, lásko, já jedu dál. Jo, a když mu to řekneš, tak se dost často projeví jako úplně jednoduchej primitiv. Takže suma sumarum, na chvilkový hraní dobrý, pokud od toho nečekáš nic víc.

Hajzl s Tajemstvím:
Hmmm, tohle je už žrádlo, tedy pro někoho jako jsem já třeba. Holka, co má ráda záhady, tajemství a ráda je řeší. On bude většinou samotář, takovej ten charismatickej divnotýpek, co se na tebe umí podívat, víš jak to myslím :P. A tady doporučuju nepátrat, nikde. Skládáš si ty střípky, co ti pustí, nebo co ti samotný dojde, až prostě jednou bum a máš celej obrázek. A teďko sedíš a říkáš si: COŽE, TOHLE??? WTF??? V lepším případě celý to tajemství je jenom nějaká blbost a kroutíš nad tím hlavou, v tom horším je to černá díra a temnota, kam se vydávat fakt nechceš. Každopádně to kouzlo je pryč a i když se moc snažíš dělat, že to nevíš, tak už je to jenom rádoby záhadnej hajzl bez tajemství… nudááá zíváááám.

Nedotknutelný:
Potkala jsi svůj přesnej odraz, svoji kopii. Je to až děsivý, jak jste stejní a oba víte od začátku, že hrajete hru a kurevsky vás baví. Testujete, zkoušíte svoje hranice a ta přitažlivost, ta je… něco speciálního. Ty seš mrcha a on je hajzl, takže se občas pěkně serete, ale nikdy to nepřekročí hranici, aby z toho bylo něco toxickýho. Tady je možná i šance na nějakej “vztah”, takovej ten “mořeplavec a jeho holka v přístavu”, ale opět je to jenom na tobě, Mrcho, jak dlouho tě to bude bavit :) hm? Protože nikdy se nepustíte dál, než jeden nebo druhej chce… Jste Nedotknutelný.

Nemesis:
Nemesis potkáš jednou za život. Maximálně (pokud budeš úplně pitomá) si ho pustíš do života podruhé a bude to ještě větší peklo, než poprvé. Tady s tím Hajzlem prostě od začátku taháš za kratší konec. Má nad tebou takovou moc, že se tomu nedokážeš ubránit. A tobě se to ještě líbí, což si poměrně rychle přiznáš. Takže vždycky nahodíš ten svůj obranný štít a necháš se ohýbat, lámat, napínat, drásat… a ještě si libuješ, jak je to skvělý. Jenom do tý doby, než se jednoho rána probudíš a na ten svůj obranný štít už nemáš energii. Prostě ti došla šťáva a tak sedíš a poprvé po dlouhé době se vidíš. Vidíš, jak moc jsi rozsekaná a v tuhle chvíli už bolestně připustíš, že jsi prohrála, nemůžeš nikdy vyhrát a že to je game over. A řekneš mu to: Game over, Hajzle. A takovej shitstorm (sorry, není lepší český slovo) jsi nezažila. Vyleje na tebe kýbl sraček a ještě tě zraní a hodně, protože je mu to jedno. On se chová pořád stejně, jenom ty nemáš štít, abys to odrážela a tak cítíš naplno, jakej je to Hajzl. Žereš hlínu a odplazíš se do svojí nory, lízat si rány… Ale jednoho dne se zahojíš, ta jizva už ti zůstane, abys sis dobře pamatovala, co je tvoje Nemesis. A on? Ten se ti bude pravidelně připomínat, až ti jednou dojde trpělivost a protože ho máš naprosto přečtenýho, tak přesně znáš to jedno dvě slabý místa. Okej, to jedno je moc lacinej cíl, na tu úroveň neklesneš. Ty přesně víš, co ho dostane, zasáhne a hlavně to vůbec nebude čekat. Vytáhneš tu svoji zrezlou rybičku a tumáš Hajzle a pěkně mu s ní mezi těma žebírkama třikrát otočíš… a už se k tomu nikdy nevrátíš. Nikdy.

PS: Neberte tenhle blog úplně vážně, jenom si ráda hraju s příměry, imaginací, jazykem a v neposlední řadě i tím hajzlem ;p

PPS: Tohle je psáno pro někoho, kdo si to nikdy nepřečte (a to je dobře), pořád… pořád to tam je… a nechápu, že mě to zase tak rozmrdalo na atomy. Fuck u, fuck u, fuck u… za to, jak jsi dokonalej, kurva… to světlo, barva, odraz v zrcadlovejch brýlích… to všechno a za nima nic. Protože dál jsi mě nikdy nepustil. Seš prostě všech Hajzlů král. A ten pohrdavý úsměv s koutkama dolů, takovej máš jenom ty a… já…
Jo, a mimochodem ;) začínají ti šednout vousy… smích, smích… vím, že tohle tě na mě sere úplně nejvíc. A stejně jsem byla vždycky nejvíc mokrá z toho, jak válíš ty slova přes zuby jen tak… mimochodem…