Sen se rozplynul

Myslím, že dnes tu zprávu zachytili všichni, kdož mají nějaké povědomí o světě shibari. Naše královna vázání už není mezi námi. Kam jinam se trochu rozepsat, než na stránky plné lidí s rozličnými touhami.. a také, protože si slušnou zmínku, že bude mnoha lidem chybět, zaslouží. Zpráva mě zasáhla víc, než bych kdy čekala. Vždyť jsme se neznali. Tedy ne víc, než znáte cizího člověka z pár prohozených slov, jako performera z podia, kde jste pouhým divákem nebo ze socky, kde se dá ve střípcích zaznamenat, že je člověkem se srdcem na dlani, takže v podstatě vůbec. Přesto ztělesňovala vše, co pro mě provaz, ženská sexualita i žena, jako taková znamenají a já ji velice obdivovala, možná po ní malinko tajně toužila. Proč to se mnou tak otřáslo? Chtěla jsem ji poznat osobně. Soukromou lekci s ní jsem ale neustále odkládala z iracionálního strachu a s výmluvami typu, až budu mít svaly jako z kamene vytesané, až budu mít nějakou výdrž apod. Nebo protože jsem vždycky měla času dost? Protože obecně bereme lidi kolem jako samozřejmost? Dnes jsem dostala facku v podobě uvědomění, že čas je neúprosný a život se nikdy nežije až zítra. Plňte si své sny a touhy hned. R.I.P. Budeš nám chybět a mnoho sil blízkým.

PS- Nerada bych, aby tato událost v mém podání vyzněla jakkoli lehkomyslně, ve smyslu, že jsou moje zájmy a touhy vyvýšeny nad významem ztráty dobrého člověka! Nejmenuji, protože to není třeba.