Coura

Pod chladivým pláštěm noci, kde hvězdy šeptaly tajemství vesmíru, kráčela Coura – bytost zahalená tajemstvím, příslibem a záhadou. Její tvář byla symfonií kontrastů, jemná a hladká jako měsíční světlo, přesto nesoucí sílu, která dokázala ohýbat realitu. Nejvíce však upoutávaly její rty – plné, rudé a hříšně smyslné, jako by samy byly zakázaným ovocem.

Tu noc stanula Coura na vrcholku zapomenutého chrámu. Stěny se otřásly její přítomností, jako by samy kameny znaly její moc. A tam, v chladném světle měsíce, se zjevil Strážce. Byl vytesaný ze stínů a světla, jeho oči zářily jako vzdálené hvězdy. Při pohledu na ni se zarazil, jeho dech se zadrhl. Byla krásná, ale v té kráse byla i zkáza.

„Ty,“ pronesl, jeho hlas se zachvěl, ač se snažil působit pevně. „Tvá přítomnost kazí tento svět. Neměla bys být zde.“

„A přesto mě svět stále volá,“ odvětila Coura, zatímco k němu pomalu kráčela. „A tebe přivedla má píseň. Neutíkej před tím, co už víš.“

Její kroky byly tiché, přesto zněly jako údery srdce. Strážce neucouvl, ale napětí mezi nimi rostlo. „Jsem tu, abych tě zastavil,“ řekl, ale jeho hlas zněl slaběji, než by chtěl.

Coura se zastavila těsně před ním. Její ruka se zvedla, aby se dotkla jeho tváře. „Zastavit mě? Ach, Strážče, ty mě nemůžeš zastavit. Ale můžeš mě pochopit. Můžeš se mi poddat. A možná, jen možná, najdeš to, co hledáš.“

Jeho dech se zatajil, když ucítil její chladný dotek, který jako by hořící mráz prostupoval jeho podstatou. Její pohled byl temný, ale vábivý, a přesto v něm byla moc, která se nedala ignorovat.

„Poddat se ti znamená ztratit sám sebe,“ zašeptal.

„Ne,“ odpověděla Coura a její rty se roztáhly v úsměvu. „Poddat se mi znamená stát se hvězdou, která nikdy nepohasne. Ale rozhodnutí je na tobě. Já jsem jen zrcadlo tvých tužeb.“

Strážce na okamžik zavřel oči. jak se svět kolem něj mění, jak se jeho podstata rozpouští v jejím světle. Když je znovu otevřel, Coura už tam nebyla. Místo ní zbylo jen nebe plné nových hvězd, z nichž jedna zářila jasněji než ostatní.

Byla to jeho hvězda. A Coura věděla, že se ještě setkají. Protože žádná hvězda nezůstane navždy v rovnováze.