Kroky k orgasmu

Klasický listopadový den, do práce za tmy, z práce skoro za tmy. V práci už je cítit vánoční nálada a každý se těší na zasloužené volno mezi svátky. Jdu z porady na poradu, některá je konstruktivní, na jiné pomalu usínám. Už se těším, až projedu bránou a budu mít pracovní den za sebou.

Po příjezdu domů cítím, že mám hodně energie a jdu si zaběhat na pás. Lehkým klusem jsem uběhl necelých sedm kilometrů za čtyřicet minut a šel do sprchy. Po výdeji energie je potřeba i příjem, tak jdu zpátky do tělocvičny a dám si pivko. Klepnu na hodinky a vidím, že mám necelých devatenáct a půl tisíce kroků za den. Říkám si, to není špatné.

Za nějakou dobu znovu klepnu na hodinky a tam svítí lehce přes jednadvacet tisíc kroků. Tvl, co těm hodinkám jebe, vždyť to není žádný šunt? A najednou mi to došlo.

Vždycky po nějaké sportovní aktivitě, když jsem příjemné unaven, tak u mě roste i nadrženost. Otevřel jsem si pivko, pustil na noťasu péčko, kde si borec užíval se dvěma kozatýma babama a mrdal je do všech připravených dírek. U toho jsem si samozřejmě dělal dobře, dokud jsem nevypustil přebytečný přetlak z koulí.

Došlo mi, že jsem musel udělat asi patnáctset kroků k orgasmu.

Kolik potřebujete kroků k orgasmu Vy?